Začínáme

Základy

Rozšíření		Strašilky jsou bezesporu tropický hmyz, obývající všechny tropické a subtropické oblasti naší planety, převážně vlhčí lesní biomy. Nejvíce druhů žije v jihovýchodní Asii (indomalajská oblast je považována za jejich kolébku) a v Jižní Americe. Nicméně některé druhy lze nalézt i v Africe - druhy podobné stéblům rákosu, v Austrálii, Severní Americe a dále pak na jihu Evropy a dokonce i v Anglii, kam byly zavlečeny z Nového Zélandu. Přesné zařazení v rámci říše živočichů a třídění strašilek je popsáno v samostatné sekci Zařazení a třídění strašilek.
Morfologie		Strašilky tvoří velmi nápadnou skupinu hmyzu, a to jak tvarem, tak i velikostí. Nejmenší strašilky jsou některé druhy z Jižní a Severní Ameriky, které měří jen o něco málo více než 1 cm. Většina známých strašilek však přesahuje délku 5 cm a patří sem i praví obři, jež svou velikostí těla přes 30 cm a s nataženýma nohama až 55 cm patří mezi největší zástupce hmyzu vůbec a často způsobují ve sbírkách nesnáze při ukládání do normálních entomologických krabic. Tvarově jsou zde tři hlavní typy strašilek: typ hůlkovitý nebo větévkovitý, často neobyčejně úzký, štíhlý a dlouhonohý - tyto typy označujeme obecně jako pakobylky, druhý je typ často kratší, zavalitější a nezřídka i robustnější, přičemž tělo je pokryto trny, někdy i bizarně velikými a mohutnými - takové druhy označujeme jako strašilky, a konečně je tu typ velmi odchylný, jakoby do plochy rozestřený, svrchu připomínající jak zbarvením, tak i úpravou křídel a abdominálních, zadečkových článků na list, přičemž celek je neobyčejně mimetický - takové druhy obecně označujeme lupenitky. Toto členění je však pouze orientační, navíc u některých druhů je velmi obtížné rozhodnout, co ještě nazývat pakobylka a co už strašilka. Název strašilka je tak možné používat pro všechny tyto typy a není to chyba, spíše naopak. Podrobnější informace o morfologii strašilek je popsána v samostatné sekci Morfologie strašilek a článku Stavba pokryvu těla strašilek a jeho funkce.
Chov		Chov strašilek je až na výjimky dobře propracovaný a nepříliš náročný. Hlavními zásadami je správná volba typu insektária a jeho velikosti, zajištění optimální vlhkosti a teploty, pravidelný přísun čerstvé potravy vhodného druhu.
Vajíčka		Kladení vajíček Nejčastěji do dvou až čtyř týdnů (ale u některých druhů, jako např. PSG18-Heteropteryx dilatata, až za 2,5 měsíce) po posledním dospělostním svleku začne samička klást vajíčka. Existují v podstatě tři způsoby kladení vajíček. 1) Samička lepí vajíčka do štěrbin, na stonky, na listy, na stěny insektária či dokonce na jiné strašilky (např. PSG4-Sipyloidea sipylus, PSG183-Sceptrophasma hispidula). 2) Samičky zasouvají vajíčka kladélkem do země (např. PSG23-Eurycantha calcarata, PSG18-Heteropteryx dilatata). 3) Nejčastější případ kladení vajíček je však jejich volné vypouštění či "vystřelování" prudkým pohybem zadečku do prostoru (např. PSG9-Extatosoma tiaratum, PSG174-Lopaphus caesius). Naprostá většina strašilek žije ve vlhkých tropických oblastech, proto také vajíčka potřebují k úspěšnému vývoji odpovídající vlhkost. Naopak druhy, které pocházejí z oblastí stepí a lesostepí se líhnou i při minimální vlhkosti a vysoká vlhkost naopak může způsobit zbytečné problémy (africké a jihoevropské druhy rodů Bacillus, Ramulus, Leptynia, Palophus aj.). Odpovídající vlhkost je potřeba zajistit po celou dobu vývoje vajíčka a hlavně v poslední jeho fázi. Zde může i jen několik dnů na suchém podkladu zničit celou snůšku. Na druhé straně je ale nutné zabránit vývoji plísní a hub, které dokáží do vajíčka proniknout a zničit ho. Sběr vajíček U druhů, které vajíčka přilepují je v průměru vývoj nejkratší (1-4 měsíce). Vajíček bývá menší množství s vysokým procentem líhnutí. Tyto druhy se líhnou i při relativné nižší vlhkosti vzduchu. Takto nakladená vajíčka je možné ponechat na stěnách a suchých větvičkách, aby se vylíhla v insektáriu. Avšak pro lepší přehled je lepší raději vajíčka opatrně sejmout a uložit je stejně jako ostatní druhy. Před sejmutím je dobré podklad lehce orosit, vajíčka jdou potom lépe od podkladu a nepoškodí se. V žádném případě se nedoporučuje používat tvrdou pinzetu (to platí i pro manipulaci s ostatními vajíčky). Vajíčka kladená do půdy bývají choulostivá na kolísání vlhkosti a na manipulaci v pozdějších etapách vývoje. Do insektárií s těmito druhy je vhodnější, pro lepší manipulaci, dát misku se zeminou, jejíž minimální vrstva je 5cm (osvědčily se např. misky od Ramy, od 1l zmrzliny, apod. a zemina určená pro chov pavouků, která je sypká a časem neztvrdne - k dostání ve specializovaných obchodech se zvířaty). Z této misky se jednou za měsíc vajíčka vyberou a přendají se do čisté zeminy, ve které nejsou zbytky rostlin a trus strašilek. U ostatních druhů stačí vajíčka vysbírat měkkou pinzetou ze dna nádrže, např. při výměně potravy.
		800x600  1024x768 Měkká pinzeta vhodná pro sběr vajíček
		Ukládání vajíček Existuje určitě více způsobů jak vajíčka uchovávat. Jedním z nich je postup, při kterém je, z vlastní zkušenosti mnoha chovatelů, velmi vysoké procento vylíhlých strašilek a údržba je časově méně nenáročná. Použijeme k němu uzavřené průhledné nádoby (v domácích potřebách lze koupit několik velikostí kořenek a ukládacích nádobek z tvrdého plastu s víčkem). Do víčka vyvrtáme několik větracích otvorů. Také do dna je vhodné vyvrtat 2 až 3 otvory, aby mohla odtékat přebytečná voda při vlhčení podkladu. Do poloviny naplníme prosetým a převařeným pískem (dá se koupit v akvaristice, ale u bílého se hůře sleduje stav vlhkosti). Na písek položíme co nejslabší vrstvu molitanu, aby se oddělila vajíčka od vlhkého podkladu - tím se velmi podstatně zabrání vzniku plísní. Naopak silný molitan brání pronikání vlhkosti a není proto vhodný. Do takto připravené líhně stačí už jen pokládat vajíčka na molitan a kontrolovat vlhkost písku. Při pokojové teplotě postačí vlhčit písek 1x za měsíc.Písek by neměl nikdy zcela vyschnout. V okamžiku, kdy se vylíhne první nymfa, je vhodné 1 až 2x týdně vajíčka svrchu lehce orosit.
		800x600  1024x768 Líhně (foto Vašek Hanzlík)
		Pro druhy kladoucí do země použijeme nádobky větší, tak aby byla vrstva zeminy 5 až 10cm. Zeminu je dobré nasypat vlhkou a potom dle potřeby svrchu rosit, aby nevyschla, ale také ji zbytečně nepřevlhčovat (proto tak vysoká vrstva, lépe drží vlhkost). Vajíčka, která se vyberou z nádobky na kladení, necháme oschnout a očistíme je (tím je zbavíme nečistot a případných roztočů, kteří se mohou velmi lehce ve znečištěné zemině objevit). Takto připravená vajíčka ˝sázíme˝ do zeminy, vždy víčkem nahoru a jen těsně pod povrch. Když je líheň plná a nebo již další vajíčka nebudou, celý povrch zasypeme slabou vrstvičkou zeminy tak, aby žádné vajíčko nevyčnívalo ven. U těchto druhů je dobré poctivě hlídat vlhkost, protože vajíčka jsou choulostivá na vyschnutí. Po několika suchých dnech se obsah vajíčka srazí do tuhé želatiny a takové vajíčko se již nikdy nevylíhne. Také s nimi není dobré po uložení hýbat a ˝kontrolovat˝ je. Takové pokusy s vajíčky druhu Eurycantha potvrdily, že se tak vylíhne až o 50% vajíček méně.
		800x600  1024x768 Pohled do líhně (foto Vašek Hanzlík)
		Vajíčka zbytečně nezahřívejte, bývá to většinou na škodu. Plně postačí běžná pokojová teplota. Líhnutí se dá oddálit snížením teploty, ale např. ukládání do lednice nedoporučujeme. Žádný druh není stavěný na mínusové teploty, a to ani ve stádiu vajíčka. Déletrvající nízká teplota navíc může způsobit, že se výrazně sníží jejich líhnivost nebo se z nich vylíhnou pouze samice, tedy se stanou partenogenetickými, přestože byla oplodněna. Ošetřování Mimo již zmíněné kontroly vlhkosti je potřeba sledovat, zda se neobjevily plísně. Pokud se výskyt plísně podchytí včas, snůšku lze zachránit. Nejvíce napadená vajíčka je dobré odstranit. Ostatní vyjmeme z líhně, vyměníme molitan, případně i písek a celou nádobu vydesinfikujem silným roztokem hypermanganu (lze volně zakoupit v lékárně bez receptu). Zbylá vajíčka ošetříme jemným štětečkem namočeným ve velmi slabém roztoku hypermanganu (stačí jeden krystalek hypermanganu do 1dcl vody). Nemusíte se obávat - vajíčkům se v případě slabého roztoku nic nestane. Když oschnou, dáme je zpět do líhně. Někdy je tento postup potřeba opakovat vícekrát. Podobné ošetření je dobré provést, pokud se objeví na vajíčkách roztoči. A to už třeba jen z toho důvodu, aby se zbytečně v chovech nemnožily. Většina roztočů se živí zbytky, ale některé druhy se dovedou zachytit na tělo a končetiny strašilek a znepříjemňují jim život a komplikují jejich svlékání. U vajíček PSG72-Phyllium giganteum byl zaznamená výskyt parazitů, malých červíků, kteří rozežírají a poškozují povrch vlhkých vajíček. I proti nim je ale snadná obrana s využitím hypermanganu. Líhnutí Pokud se vše zdaří, po různě dlouhé době dle jednotlivých druhů, se začnou líhnout nymfy. Některé druhy již za 3 až 4 týdny (Sosibia parvipennis, Gratidia sp. Zaire), ale některé také i za více než 1 rok (Heteropteryx, některé druhy Haaniella, Cladomorphus). Většina vylíhlých jedinců po opuštění vajíčka okamžitě pije, zvláště důležité je to u lupenitek. Proto po vylíhnutí první nymfy, vajíčka rosíme zvrchu tak, aby byly i na stěnách líhně kapky vody (avšak jen lehce, aby se nymfy neutopily). Líhně denně kontrolujeme a vylíhlé kusy přendáme do malých 2l odchovek. Nikdy nepřendávejte nymfy pomocí prstů či pinzety. Použijte třeba list, na který navedete nymfu např. párátkem. Další možností je u líhnoucích se vajíček líheň otevřít v odchovce, ale potom je lepší vajíčka rosit častěji, protože v otevřené nádobce podklad rychleji vysychá.
		800x600  1024x768 ...a když vás to chytne (foto Vašek Hanzlík)
		Problémy Několik problémů, se kterými se můžete setkat: -Nymfa se nevytáhne z vajíčka a zahyne. Většinou nízká vzdušná vlhkost v líhni, ale také se může stát, že se vajíčko zaklíní víčkem dolů a nymfa nemá prostor pro vytažení nohou. Dále se také nymfa může utopit, pokud je povrch moc vlhký. -Na končetině zůstane vajíčko - toto není velký problém. Stačí dát nymfu na list a lehce orosit. Skořápka vajíčka potom většinou velmi rychle sama odpadne. -Nymfy po vylíhnutí do 2 dnů hynou. Příčin může být více - hlavní důvod je ale to, že nemají možnost včas se napít a pak nezačnou ani přijímat potravu (neplatí to většinou pro robustní strašilky, zde to tak nutné není). -Některá vajíčka popraskají (nebo třeba jen odpadne víčko) - toto se často stává u druhů, které dokáží vajíčko vymrštit velkou silou proti stěně nádrže (Extatosoma, Pharnacia). Projeví se to většinou až po čase a těžko se tomu dá zabránit. Naštěstí se to stává jen u malého procenta vajíček. Vajíčka se také mohou poškodit nešetrnou manipulací, např. vybíráním z líhně tvrdou pinzetou. -Vajíčka se vůbec nevylíhnou nebo jen velmi malá část - v průběhu inkubace vajíčka vyschla. A i ta malá část, která se vylíhne, většinou rychle zahyne. Vajíčka také mohou být sterilní, tedy v nich vůbec neprobíhá vývoj do nymfy, přestože nejsou vyschlá. Stává se u druhů, které se rozmnožují primárně pohlavně, ale samice nebyla oplodněna. Často slyšíme názory, že je toto vše zbytečně komplikované a že se vajíčka líhnou i v neudržované nádrži, že se nymfy dají v pohodě přendat prsty, že i nasucho se vajíčka vylíhnou, že plíseň na vajíčkách nevadí apod. To je v podstatě pravda, ale pouze u několika nenáročných druhů, které se ale také díky tomu v chovech bez problému vyskytují. Vajíčka ostatních druhů podobnou péči opravdu potřebují a i tak se někdy odchov nezdaří. Zcela jistě se povede odchovat vajíčka i i jinak - na mechu,čisté rašelině, písku bez molitanu, vermikulitu, lignocelu apod., nicméně výše uvedený postup má, dle mnohaleté zkušenosti chovatelů, velké procento úspěšnosti. Sbírka Vajíčka nemusí mít jen svůj primární účel, čímž je množení strašilek, ale lze jich také použít jako určující znak při popisu daného druhu. Proto je dobré sestavit si pro tento účel sbírku vajíček. Podrobnosti o vytvoření takové sbírky se dočtete zde. Vývoj do dospělosti Strašilky patří mezi hmyz s proměnou nedokonalou, to znamená, že se z vajíček líhnou mladí nedospělí jedinci, zvaní nymfy. Ti jsou už po vylíhnutí v mnoha znacích podobní imágům a jak rostou a vyvíjejí se, stále více se svým vzhledem dospělým jedincům přibližují. Růst probíhá ve skocích vždy krátce po svlékání, které je nutné pro zvětšení velikosti těla. Svleků prodělá nymfa několik, po posledním dospívá a je schopna reprodukce. Podrobnější informace jsou popsány v článku Růst nymf a svlékání strašilek.
Insektárium		Insektárium pro strašilky by mělo být nejméně třikrát vyšší než nejdelší jedinec, aby se mohl hmyz svlékat. Jako insektária se hodí skleněné, nejlépe lepené nádrže typu "akvárií", které postavíme na výšku. Mezi vhodné typy patří: - vysoké akvárium s víkem nebo jednou postranní částí z pletiva, v závislosti na potřebě větrání - standardní terárium s pěti skleněnými stěnami a šestou vyrobenou částečně ze skla a částečně z perforovaného hliníku - různé umělohmotné nádoby přikryté punčochou - klece z pletiva (např. nerezavějící včelařské pletivo), které jsou výborně odvětrávané - 5l láhve přikryté punčochou pro menší druhy či malé nymfy větších druhů.
		800x600  1024x768 Celoskleněný typ insektária se zašupovacími dvířky
		800x600  1024x768 Insektárium s drátěnou podlážkou (foto Michal Plachta)
		800x600  1024x768 5l láhve přikryté punčochou
		TIP: Do vyššího insektária se lépe dávají sklenice s "kyticemi" krmiva. Ideální je takové, kde lze vložit dvě sklenice s krmením. Můžeme pak více ožranou sklenici vyměnit za sklenici s čerstvým krmením, na kterou postupně strašilky přelezou a my nejsme nuceni k jejich ručnímu přemisťování (což je záležitost časově velmi náročná). Osvětlení insektária není nutné a je spíše záležitostí prezentační než účelovou. Strašilky jsou až na málo výjimek převážně noční či soumrační tvorové a světlo nepotřebují, spíše jim vadí. Řada druhů ráda pije a velká vlhkost jim usnadňuje svlékání. Insektárium proto jednou denně roste postřikovačem pokojových rostlin raději dešťovou nebo alespoň odstátou vodou, pokud možno navečer. Pozor, aby kapky nebyly příliš velké, malé nymfy by se v nich mohly utopit. Voda by se měla během několika hodin odpařit, aby nedocházelo ke vzniku plísní.
		800x600  1024x768 Tlakový postřikovač
		Některé druhy strašilek kladou vajíčka do vlhké půdy (např. druhy rodů Eurycantha, Aretaon). Pro tyto druhy je nutné dát do insektária nejméně 5cm vrstvu kompostu smíchaného s pískem (aby byl sypký). Kompost můžeme dát i do vyšší krabičky, např. od zmrzliny, není nutné jej dávat po celém dně insektária. Lépe lze pak udržovat v insektáriu čistotu a je i snadnější vybírání vajíček pro inkubaci mimo insektárium. Podklad přes celé dno není jinak pro chov strašilek nezbytný, mnoho chovatelů ho proto nepoužívá. Může ale pomáhat udržovat stálou vlhkost, u některých druhů je to velmi žádoucí, a také přijímat případnou přebytečnou vodu při rosení. V těchto případech se používá rašelina, obyčejná zemina, směs zeminy s pískem, savý papír a papírové ubrousky, pláty molitanu a mnoho dalších materiálů.
Potrava		Strašilky jsou výluční býložravci. Výjimkou může být situace, kdy se v přemnožených chovech nebo při nedostaku potravy okusují jedinci navzájem. Více náchylné k vzájemnému okusování jsou lupenitky, které mají zadeček rozšířený do tvaru listu. Je to i jeden z důvodů, proč se je nedoporučuje chovat společně s jinými druhy. Převážná většina druhů strašilek jsou oligofágové, tedy druhy specializované na určitou skupinu rostlinných druhů. Menší část pak tvoří tzv. polyfágní druhy ("všežrouti"), které jsou schopné požírat kdeco. Příkladem polyfágních druhů jsou Carausius morosus či Sipyloidea sipylus. Strašilky se živí čerstvými listy. Většina druhů žere ostružiník (rod Rubus), jehož zelené listy lze nalézt v živých plotech, na zahrádkách a v lese, městských lesech a lespoparcích a to i v zimě, dokonce i pod sněhem. Příliš zahnědlé a oschlé okraje listů strašilky mohou odmítat, v tom případě je nutné je odstřihnout. Častěji se s tím setkáme u choulostivějších druhů a u malých nymf, u velmi nenáročných a běžných druhů je tolerance výrazně vyšší. Na jaře dejte pozor na nově vyrážející mladé lístky rostlin, které obsahují mnoho toxinů a jsou pro krmení nevhodné. Někteří chovatelé jsou toho názoru, že je toto nebezpečí přeceňováno. Přesto doporučujeme krmit co nejdéle staršími listy, zejména u ostružiníku a novými listy až v době, kdy začnou tmavnout. V létě je možné většinu "ostružinožravých" druhů krmit také maliníkem a šípkovou růží. Některé druhy místo toho žerou listy dubu, břečťanu, ptačího zobu či hlohu. Výjimku tvoří např. druh Oreophoetes peruana, který se živí pouze různými druhy kapradin, ale i jiné druhy, které nepřijímají běžnou náhradní potravu, ale např. třezalku či blahovičník. Rostliny nestříhejte podél rušných silnic, průmyslových zón a zemědělských ploch, kde se používají chemické prostředky. Rostliny je vhodné opláchnout od špíny, zbavit od hmyzu, zejména pavouků a odstranit spodní listy, které ve sklenici s vodou zahnívají. "Učit" strašilky nové potravě je nejlépe v případě čerstvě vylíhlých nymf (pokud ovšem projevují ochotu ji přijímat - čemuž se dá pomoci přidáním jedinců, kteří již tuto potravu přijímají a malé nymfy se to od nich naučí, respektive pokračují v požercích na listech.). Převádět vrostlé nymfy či imága na odlišnou potravu nebývá někdy úspěšné a může vést k nečekaným úhynům, proto se obecně nedoporučuje. U běžně chovaných, velmi nenáročných a často polyfágních druhů je ale často možné střídat potravu podle potřeby. Fotografie některých druhů rostlin lze vidět zde. TIP: Do vody ve sklenicích s krmivem je vhodné přidat 1 lžíci cukru na 1 litr - rostliny tak déle vydrží.
Manipulace		Nechte strašilky vlézt na ruku, nebo je sbírejte pomocí sklenice. Ruku dávejte vždy nad ní, tak aby strašilka lezla směrem nahoru. Můžete je také zvednout pomocí pinzety. Malé nymfy lze zvedat pomocí např. tužky či "pinzety" vytvořené z ohnutého tvrdšího papíru. Větší druhy lze držet mezi středním a zadním párem nohou. U druhů vystřikujících sekrety (Anisomorpha buprestoides) není nutné brát si rukavice, ale určitě si chraňte oči.
Preparace		Pokud si chcete uchovat strašilky i po jejich smrti, přečtěte si určitě článek o jejich preparaci.
Zajímavost		Nejdelší druh hmyzu, dosahující téměř délky lidské paže, žije na ostrově Borneo. Potvrdili to 16. října 2008 vědci z britského Přírodovědného muzea, kteří příslušníku řádu strašilky dali jméno Phobaeticus chani. Hmyz měřící 56,7 centimetrů našel místní vesničan na Borneu v roce 1989 a předal ho místnímu amatérskému přírodovědci Chan Chew Lunovi. Britský zoolog Philip Bragg nyní hmyz v novém čísle časopisu Zootaxa popsal jako nový druh. Na Chanovu počest ho pojmenoval Phobaeticus chani, tedy "Chanova megastrašilka". Rekordní strašilka vypadá stejně jako její menší příbuzné, tedy jako křehká větévka. Její délku vědci měřili i se započtením tenkých nohou. Samotné tělo měřené od hlavy po konec trupu má délku 35,7 centimetru, čímž poráží o téměř tři centimetry dosud nejdelší známou strašilku druhu Phobaeticus kirbyi, kterou zoologové znají už více než sto let. Jedinečná jsou i vajíčka nově popsané strašilky. Jsou vybavena křidélky, které jim umožňují šířit se větrem podobně jako semena některých rostlin.

Slovníček pojmů

autotomie		Schopnost odvrhnout při poranění, podráždění nebo uchopení končetinu nebo její část. Slouží jako obranná reakce k odpoutání pozornosti predátora a získání možnosti úniku, případně k zabránění uvíznutí ve svlečce při problémovém svleku.
biom		Společenství živých organismů obývajících území s určitým typem okolních podmínek, které dávají vznik charakteristickým skupinám rostlin a živočichů, např. tropický deštný les, step, opadavý smíšený les.
dimorfismus (pohlavní)		Odlišné znaky samce a samice, zejména tvar a velikost jednotlivých částí těla.
gynandromorfismus		Z partenogeneticky vzniklých vajíček se při vyšší teplotě může vylíhnout u některých druhů (např. Carausius morosus) větší počet "samečků". Ve skutečnosti se však jedná o samičky se samčími znaky. Tito jedinci se často pokoušejí pářit, nedochází však k oplodnění. Tento zvláštní případ se nazývá gynandromorfismus.
hypermangan		Manganistan draselný /permanganát draselný/ (Potassium Permanganate) KMnO4
imágo		Dospělá strašilka
inkubační doba		Doba od nakladení vajíčka až po jeho vylíhnutí.
instar		Strašilka za svého života prochází jednotlivými stádii vývoje, tzv. instary. Tato období jsou oddělena tzv. svleky, kdy strašilka svlékne starou kůži. Hovoříme pak např. o strašilce ve třetím instaru, tj. po druhém svleku apod.
mimeze		Snaha tvarem těla, zbarvením či chováním napodobit nějaký vzor, např. list stromu chvějící se ve větru, větvičku či kus kůry.
nymfa		Mladá (nedospělá) strašilka
oligofágní druhy		Druhy, které se živí pouze určitou skupinou rostlinných druhů. Proti nim stojí polyfágní druhy.
partenogeneze		Druh rozmnožování, kdy není přítomen sameček a samička klade neoplodněná vajíčka, ze kterých se pak líhnou samičky. Inkubační doba je většinou delší a procento přežití je nižší než u oplodněných vajíček.
polyfágní druhy		Druhy, které se živí libovolnými rostlinnými druhy. Proti nim stojí oligofágní druhy.
PSG		Skupina chovatelů strašilek sdružená po celém světě (zkratka anglických slov Phasmid Study Group), která mimo jiné vytvořila i seznam druhů (species list), kde každý druh je označen jednoznačným kódem (např. PSG9 - Extatosoma tiaratum, apod.). Pořádají pravidelná setkání a na internetu je můžeme nalézt na stránce (www.stickinsect.org.uk).
regenerace		Schopnost nahradit a obnovit poškozené části těla, nejčastěji ztracené nebo poraněné končetiny.
tegminy		Tužší první pár křídel, který má na rozdíl od krovek více či méně zachovanou žilnatinu.
toxiny		Jedovaté látky, které jsou obsaženy na jaře v mladých lístcích rostlin a jsou tak nebezpečné jako krmení pro strašilky.

Použitá literatura

František Kovařík a kolektiv - HMYZ Chov Morfologie (Madagaskar)

Eugene Bruins - Encyklopedie teraristiky (REBO production)

Pavel Pecina - Bydlí s námi hmyz (Fragment)

© 2001-2010 Webhosting poskytla společnost HARPAGON Software s.r.o.