Strašilky tvoří velmi nápadnou skupinu hmyzu, a to jak tvarem, tak i velikostí. Není zde žádných v pravém slova smyslu malých druhů - většina známých strašilek přesahuje délku 50 mm a patří sem praví obři mezi hmyzem, jež způsobují ve sbírkách nesnáze při ukládání do normálních entomologických krabic. Tvarově jsou zde tři hlavní typy: typ hůlkovitý nebo větévkovitý, často neobyčejně úzký, štíhlý a dlouhonohý - tyto typy označujeme obecně jako pakobylky, druhý je typ kratší, zavalitější a často i robustnější, při čemž tělo je pokryto trny, někdy i bizarně velikými a mohutnými - takové druhy označujeme jako strašilky, a konečně je tu typ velmi odchylný, jakoby do plochy rozestřený, svrchu upomínající jak zbarvením, tak i úpravou křídel a abdominálních článků na list, při čemž celek je neobyčejně mimetický - takové druhy obecně označujeme lupenitky.

Tykadla jsou upravenavelmi rozmanitě: někdy jsou to tykadla jen zcela krátká, a to zpravidla jen v jediném pohlaví, jinde dlouhá a někdy i velmi dlouhá a tenká, jako u Necrosciinae, kde i oddělení jednotlivých článečků je nezřetelné (např. PSG89 Sosobia parvipennis). Prvý článek je vždy veliký a někdy je i na vnitřní straně opatřen trnitým výrůstkem. Ústní orgány jsou vysloveně kousacího typu a podobají seznačně oněm, který lze vidět u rovnokřídléhéo hmyzu. Zvláště mandibuly (spodní čelisti) jsou silně vyvinuty a vnitřní sanice (lacinia) maxil je na vnitřní straně ozubena. Čelistní makadla jsou pětičlenná, pysková makadla tříčlenná.

Hruď je velmi charakteristická vzájemným poměrem svých tří článků. Prothorax je velmi krátký, mesothorax, jehož rozsah a tvar je rozdílný podle čeledí a rodů, je vždy nejdelším z thorakálních článků. Metathorax je velmi odlišný tím, že splývá s prvním článkem zadečku, který se zde označuje jako středový nebo mediální článek. Prvý thorakální článek má tergální část vždy jen malého rozsahu a není nikdy utvářena ve tvaru nějakého štítu, jak lze vidět např. u Orthopter. Je zpravidla čtyřboká nebo i příčná a bývá vyznačena křížovitým vtiskem. Na předních rozích pronota jsou často dva otvůrky, kudy vycházejí navenek sekrety zvláštních žláz. Prosternum je ploché, krátké a zřetelně je rozděleno švem na vlastní sternum a sternellum. Poststernellum na prosternu není vyvinuto a prosternum a prosternellum jsou pohyblivá. Oba pterosegmenty, mesothorax a metathorax, jsou svrchu upraveny podobně jako mnohem menší prothorax. Na ventrální straně se od prosterna liší tím, že jak mesosternum, tak i metasternum jsou zřetelně
rozlišeny na tři za sebou následující odstavce, tj. na basisternum, sternellum a poststernenellum čili spinasternit.
Pleurální části hrudi jsou zřetelné a na rozdíl od Orthopher skoro stejně sklerotisovány jako části tergální a sternální. Endoskelet thoraxu je u strašilek jen slabě vyvinut.



Vysvětlivky: Spodek hrudi pakobylky PSG01 - Carausius morosus / A - přední kyčle (coxa anterior), B - proeusternum, C - prosternellum, D - mesoeusternum, E - střední kyčle, F - mesosternellum, G - mesopoststernellum, H - metaeusternum, I - metasternellum, J - zadní kyčle, K - metapoststernellum, L - metathorakální epimeron, M - trochantin třetího páru noh, N - metathorakální episternum, O - mesothorakální epimeron, P - trochantin středního páru noh, Q - mesothorakální episternum, R - prothorakální epimeron, S - ptothorakální episternum, T - trochantin předního páru noh, U - cervikální sklerit. (Upraveno podle Choparda, 1949)

Kopulační orgán je asymetrický. Také zde není u samců vychlípitelný penis, jsou zde pouze více méně silně sklerotisované blanité útvary, které se při kopulaci přitisknou k samičímu pohlavnímu orgánu a do jejichž středu se pohlavním otvůrkem z ductus eiaculatorius vylévá sperma.
U samičky jsou vyvinuty normální tři páry gonapofys, ale tyto valvy jsou zpravidla krátké a často zespodu překryté operkulem.

Upraveno podle J.Obenbergera, 1955, Entomologie II, VII Řád Phasmatodea