|
Anareolatae
Čeleď: Heteronemiidae
Podčeleď: Heteronemiinae
POPIS
Zavalitější pakobylky menší až střední velikosti. Tykadla delší až dlouhá,
dosahují min. ke kolenům předních nohou. Vcelku jednotného vzhledu, neotrněné
(jedna z výjimek je bizardní Trychopeplus), obě pohlaví bezkřídlá.
Zbarvení nijak pestré ani výrazné.
Oreophoetini- Jediný známý druh je pestře vybarvená O.peruana.
Někdy je tento druh řazený do tribu Heteronemiini.
ROZŠÍŘENÍ
Podčeleď, která se vyskytuje na celém Americkém kontinentu a přilehlých
ostrovech od Kanady po jižní Ameriku. Rod Bactricia v jižní Africe.
DRUHY
Více než 200 druhů, rozděleno do 3 tribů. Systematika velmi neustálená.
1) Heteronemiinii s rody
Calynda, Caribbiopheromera, Diapheromera, Heteronemia, Litosermyle, Manomera,
Megaphasma, Oncotophasma, Pseudosermyle, Sermyle, Trychopeplus.
2) Libethrini s rody
Alienobostra, Bactricia, Dubiophasma, Dyme, Exocnophila, Libethra, Libethroidea,
Ocnophila, Ocnophiloidea, Parapygirhynchus, Parocnophila, Phanocles, Phantasca,
Pseudobacteria, Pseudobactricia, Pseudoceroys, Pterolibethra, Rhabdoceratites,
Rugosolibethra.
3) Oreophoetini s jediným rodem Oreophoetes.
CHOV
V chovech několik dobře známých druhů, ze kterých je asi nejoblíbenější
pestrá Oreophoetes peruana. Dále dobře zavedené chovy druhů Caribbiopheromera
jamaicana (Warty PSG17), Ocnophiloidea regularis, Diapheromera femorata,
Phanocles costaricensis, Alienobostra (Calynda) brocki, Dyme rarospinosa,
Phanocloidea nodulosa a muricata. Nově Trichopeplus laciniatus a několik
dalších druhů rodu Libethra a Dyme.
Další druh, který se již v chovu neúspěšně objevil - Oncotophasma martini.
Podčeleď: Lonchodinae
POPIS
Bezkřídlé pakobylky střední velikosti. Jednotná skupina, převážně hladké,
bez jakéhokoliv otrnění nebo pokryté drobnými trny nebo výrůstky na horní
straně těla a nohou (Neopromachus, Neohirasea, Phenacephorus). Druhy rodu
Lonchodes na zadečku se zduřeninami různých tvarů a velikostí.
Zbarvení z velké části nenápadné (zelené, hnědé, šedé), imitující podklad,
na kterém žijí.
Tykadla dlouhá, asi jako přední nohy i delší.
Druhy rodu Lonchodes dokáží zalomit tělo do tvaru písmene Z. V této poloze
se naprosto ztratí mezi větvemi a vydrží tak i celý den.
ROZŠÍŘENÍ
Druhy se vyskytují od Austrálie a Nové Guiney přes celou jižní Asii (na
sever až po Japonsko, na východ po Himaláje a Indii)
DRUHY
Necelých 400 známých druhů. Dělí se do dvou tribů:
1) Lonchodini
s rody Austrocarausius, Breviphetes, Carausius, Chondrostethus, Dixippus,
Echinothorax, Greenia, Lonchodes, Marcenia, Mithrenes, Mnesilochus, Myronides,
Neohirasea, Paramenexenus, Parastheneboea, Pericentropsis, Periphetes,
Phasgania, Phenacephorus, Phraortes, Prisomera, Pseudostheneboea, Spinophetes,
Staelonchodes, Stheneboea.
2) Menexenini
s rody Brachyrtacus, Eupromachus, Hyrtacus, Manduria, Menexenus, Mortites,
Neopromachus, Promachus a Spinohirasea.
CHOV
Velmi známé a oblíbené druhy v chovu. Snad nejznámější chovanou pakobylkou
je pakobylka indická (Carausius morosus), používaná i pro laboratorní
výzkumy. Z tohoto rodu se v poslední době objevilo v chovu mnoho dalších
druhů, stejně jako z rodu Lonchodes. Dále se dnes již běžně můžete setkat
s několika druhy rodu Phenacephorus, Menexenus, Neohirasea, Paramenexenus,
Prisomera malaya, Chondrostethus woodfordi, Myronides magnificus a trilineatus.
Mnoho dalších druhů, většinou zatím neurčených, se objevuje v zahraničních
chovech a nabídkách (například z oblasti Filipín).
Druhy snadno chovatelné, kladoucí velké množství vajíček.
Podčeleď: Necrosciinae
POPIS
Dosti jednotná skupina. Větší část jsou úzké nebo mírně zavalité, velmi
často okřídlené pakobylky. Mezi nimi se dají najít asi nejpestřeji a nejkrásněji
vybarvené druhy ze všech strašilek. Některé druhy jsou až uměleckým dílem.
Také křídla bývají velmi pestrá.
Patří sem ale i druhy mohutné, např. Tagesoidea.
Téměř vždy tělo bez výraznějších výrůstků či otrnění. Pouze hlava a hruď
někdy s jednoduchými malými trny nebo nohy rozšířené.
Druhy od malých (Sosibia), většina střední velikosti až po velké pakobylky
(Phaenopharos).
Tykadla dlouhá až velmi dlouhá, delší než přední nohy.
Samice bez kladélka, vajíčka volně vypouštějí nebo lepí na listy (Sipyloidea
sipylus). Mnoho druhů velmi dobře a rychle létá.
ROZŠÍŘENÍ
Centrum výskytu je Indonésie, ale hojně také v Australské, Novoguinejské
oblasti a kontinentální Asii. Na sever až po Japonsko.
Sipyloidea sipylus, která je rozšířená na velkém území, také na Madagaskaru,
kam byla pravděpodobně zavlečená
DRUHY
Početná skupina s cca. 600 druhy. Zatím není rozdělená do dalších tribů.
Systematika trochu neustálená, stále se mění zařazení do rodů (kterých
je více než 80) a nemá cenu je zde asi všechny vypisovat. Nejhezčí druhy
patří do rodů Calvisia, Diacanthoidea, Marmessoidea, Necroscia, Nescicroa,
Orthonecroscia, ale i zavalitá Tagesoidea a mnoho dalších.
CHOV
V chovech se objevuje stále více druhů s této podčeledi. Nejznámější je
ale určitě Sipylidea sipylus. Další, i u nás chované druhy jsou- Pseudodiacantha
(Orxines) macklotii, několik druhů rodu Lopaphus ,několik druhů Sipyloidea,
Sosibia parvipennis, Rhamphosipyloidea (Parahyrtacus) gorkomi a philippa,
několik druhů Phaenopharos, Trachythorax maculicollis, Oxyartes honestus
a spinipennis, Baculofractum insignis.
V zahraničí bylo nebo v současné době je pokusně chováno mnoho dalších
druhů. V této skupině jsou ale i potravní specialisté (Marmessoidea rosea
- skořicovník), které se u nás asi neobjeví.
Podčeleď: Pachymorphinae
POPIS
Pakobylky střední velikosti. Tělo velmi tenké - až zavalitější, jednotného
tvaru. Povrch někdy s malými trny (Parapachymorpha). Tykadla krátká až
velmi krátká. Většinou jednobarevné druhy, bez nápadných barev.
ROZŠÍŘENÍ
Podčeleď, která je rozšířená téměř po celém světě. Výskyt od Nového Zélandu
a Austrálie až na Asijský kontinent. Dále téměř v celé Africe, několik
druhů Leptynia zasahuje až do Evropy (Španělsko, Portugalsko, Francie).
Rod Parabacillus žije v Severní Americe. Gratidia bituberculata v Turkestánu.
DRUHY
Více než 250 druhů rozděleno do 3 tribů-
1) Pachymorphini
s rody Acanthoderus, Mimarchus a Pachymorpha.
2) Ramulini
s rody Adelungella, Burria, Ceratiscus, Gongylopus, Gratidia, Leptynia,
Macellina, Microphasma, Parabacillus, Paragongylopus, Paraleptynia, Parapachymorpha,
Phthoa, Ramulus, Sceptrophasma, Steleoxiphus, Symakhomorpha, Wattenwylia,
Xiphophasma, Zehntneria.
3) Hemipachymorphini
s rody Dagys, Hemipachymorpha, Oreophasma, Pseudopromachus, Spinotectarchus,
Tectarchus.
CHOV
V chovech několik druhů rodu Gratidia, Sceptrophasma, Parapachymorpha,
Leptynia.
Další druhy byly v chovech bez větších úspěchů- Tectarchus huttoni, Parabacillus
hesperus a několik neurčených druhů.
Podčeleď: Palophinae
POPIS
Větší, okřídlené pakobylky s pestře strakatými křídly. Tykadla delší,
dosahují min. ke kolenům předních nohou.
Jednotná skupina podobných druhů.
ROZŠÍŘENÍ
Africká podčeleď, výskyt od Rovníkové Afriky po JAR.
DRUHY
Pouze necelých 30 druhů ve třech rodech- Bactrododema (Dematobactron),
Ischnophasma (Ischnopoda) a Palophus.
CHOV
Z hlediska chovatelů nevýznamná skupina. Nezdařený pokus o chov druhu
Bactrododema sp. (PSG 8) ze Zimbabwe. Nově uváděné pokusy o chov druhu
rodu Palophus.
Čeleď: Phasmatidae
Podčeleď: Bacteriinae
POPIS
Velmi nejednotná skupina, rody neustále přeřazovány do jiných podčeledí
a co autor systematiky (je jich čím dál více), to jiné složení rodů.
Ani podat univerzální popis nelze. Nacházejí se zde velké pakobylky (Bacteria,Phibalosoma),
druhy, které lze nazvat bizardními strašilkami (Craspedonia), menší strašilky
(Lamponius, Hesperophasma). Druhy okřídlené i bezkřídlé (nebo jen s malými
křidélky - Aplopus), samice s kladélkem i bez něho.
Jediné, co platí snad pro všechny druhy - tykadla dlouhá až velmi dlouhá,
většinou delší než přední nohy.
ROZŠÍŘENÍ
Převážná část této podčeledi se vyskytuje ve střední a jižní Americe a
na Antilských ostrovech. Aplopus mayeri zasahuje do USA.
Rod Australoclonistra a částečně rod Cladoxerus v Australské oblasti.
?? druh Bacteria aegyptiaca - Egypt.
DRUHY
Téměř 250 druhů,rozdělených do 5 tribů-
1) Hesperophasmatini s rody Agamemnon, Antilophillus,
Aploploides, Aplopus, Bostra, Clonistria, Diapherodes, Hesperophasma,
Lamponius, Paraclonistria, Pterinoxylus, Taraxippus, Tersomia.
2) Cladoxerini - Cladoxerus a Parabactridium
3) Craspedoniini - Craspedonia a Paracranidium
4) Bacteriini - Bacteria, Cladomorphus, Hirtuleius, Jeremia,
Phibalosoma, Xylodus.
5) Otocraniini s rodem Otocrania.
CHOV
V chovech se daří druhům hlavně z ostrovních oblastí (Antily).
Známé jsou rody Aplopus, Lamponius, Cladomorphus, Phibalosoma, Hesperophasma,
Bacteria.
Podčeleď: Eurycanthinae
POPIS
Středně velké až velké druhy. Všechny mě známé druhy mají podobnou stavbu
těla - zavalité, tělo opatřené malými a velkými trny. U některých samců
je veliký trn na stehnech, který slouží jako nebezpečná a účinná zbraň.
Obě pohlaví bezkřídlá. Tykadla dlouhá, delší než přední nohy. Zbarvení
většinou jednobarevné, od okrové po smolně hnědou až černou. Zadeček samice
zakončený kladélkem- klade do půdy.
Z tohoto popisu se trochu vymyká bizardní rod Trapezaspis.
ROZŠÍŘENÍ
Austrálie, N.Guinea, N.Kaledonie, N.Británie, Lovalty, N.Zéland, Fidži.
DRUHY
Okolo 50 druhů- (známý rod Eurycantha se 14 druhy, dále Acanthodyta, Asprenas,
Brachyrhamphus, Canachus, Carlius, Dryococelus, Erinaceophasma, Labidiophasma,
Microcanachus, Oreophasma, Paracanachus, Symetriophasma, Thaumatobactron
a Trapezaspis)
CHOV
Chovatelsky velmi známý a oblíbený je rod Eurycantha. Běžně se dá sehnat
E.calcarata, E.coriacea a druh označený jako Eurycantha PSG 44 (pravděpodobně
poddruh E.calcarata, mylně vydávaný za E.horrida, která v chovu asi nikdy
nebyla). V r.2002 se v nabídkách nově objevila E.coronata.
Podčeleď: Phasmatinae
POPIS
velmi početná skupina pakobylek, rozdělena do několika tribů.
Většina druhů hladká, neotrněná. Některé skupiny zavalitější (Acrophylla,
Medaura,Anchiale, Eurycnema). Okřídlené i bezkřídlé druhy, často pestře
zbarvené. Tykadla krátká až velmi krátká.
Patří sem i největší hmyz na světě - rod Phobaeticus.
ROZŠÍŘENÍ
Australská, Novoguinejská oblast, celá ostrovní i kontinentální tropická
Asie až po Japonsko. Madagaskar.
DRUHY
celá podčeleď má více než 400 druhů. Systematika je neustálená a stále
se mění. Vznikají nové rody a existuje mnoho synonym.
1) Phasmatini - většinou velké a zavalité pakobylky. Austrálie,
Nová Guinea, Indonésie. Cca 40 druhů v rodech Acrophylla, Anchiale, Cigarrophasma,
Ctenomorpha, Ctenomorphodes, Eurycnema, Onchestus, Paracyphocrania, Paronchestus,
Peloriana, Phasma, Vetilia.
2) Stephanacridini - 8 druhů rodu Stephanacris z Australské
a Novoguinejské obl. Samice zavalité, krátce okřídlené, samci s plně vyvinutými
křídly.
3) Achriopterini - 10 druhů Achrioptera a Hovaspectrum
z Madagaskaru.
Zavalité, většinou okřídlené druhy.
4) Acanthomimini - 3 druhy Acanthomima z Austrálie
5) Pharnaciini - velké a zavalité druhy z Australské obl.
a téměř celé Asie.
Cca 65 druhů v rodech Baculolonga, Cladomimus, Diagoras, Eucarcharus,
Giganthophasma, Hermarchus, Lobophasma, Nearchus, Pharnacia, Phasmotaenia,
Taeniosoma, Sadyattes, Tirachoidea.
6) Baculini - 230 druhů, tenké, většinou bezkřídlé pakobylky.
Nová Guinea až Japonsko. Rody Baculum, Clitumnus, Cuniculina, Ectentoria,
Entoria, Erringtonia, Eustygera, Gharianus, Medaura, Medauroidea, Metentoria,
Nesiophasma, Parabaculum, Paraclitumnus, Parentoria, Phobaeticus, Phryganistria,
Prosentoria, Rhamphophasma, Woodmasonia.
7) Acanthoxylini - necelých 30 druhů z Australské a Novoguinejské
oblasti.
Rody Acanthoxyla, Argosarchus, Arphax, Clitarchus, Pseudoclitarchus. Bezkřídlé
druhy.
CHOV
V chovu velké množství i snadno chovatelných druhů (Baculum, Medaura aj.).
A stále se dovážejí nové druhy, neurčené a chované pod čísly PSG nebo
pod komerčním názvem. Myslím, že každý má alespoň jeden druh z této početné
skupiny doma a nemá cenu zde všechny chované vypisovat.
Podčeleď: Platycraninae
POPIS
Skupina dosti jednotná- zavalité pakobylky střední velikosti. Celá podčeleď
se vyznačuje velkou, jakoby hranatou hlavou. Tykadla kratší než přední
nohy, dosahují max. ke kolenům. Obě pohlaví se zkrácenými křídly (asi
do poloviny zadečku), samice někdy bezkřídlé a někteří samci plně okřídlení.
Zbarvení někdy výrazné (jasně zelené apod.).
Zde se dají najít i velcí škůdci kulturních plodin, např.
některé druhy Graeffea masově ožírají listí kokosových palem.
ROZŠÍŘENÍ
Centrum výskytu je v Australské a Novoguinejské oblasti, dále v Polynesii
a Asii až do Číny.
DRUHY
Necelých 70 druhů. Rody Acanthograeffea, Anophelepis, Arrhidaeus, Brachyrrhamphus,
Echetlus, Elicius, Erastus, Ernodes, Graeffea, Megacrania, Ommatopseudes,
Ophicrania, Platycrana (Platycrania), Xenomaches.
CHOV
Chovatelsky nevýznamná skupina. Neúspěšné pokusy s chovem několika druhů
Graeffea a Megacrania.
Podčeleď: Tropidoderinae
POPIS
Podčeleď rozdělená do dvou tribů- Tropidoderini a Monandropterini.
Tropidoderini - středně velké až velké strašilky různých
tvarů. Samice většinou zavalitější, s různými výběžky a laloky na celém
těle (Extatosoma). Samci tenčí, naprosto nepodobní samicím.
Samice plně okřídlené (neschopné letu) nebo se zkrácenými křidélky. Samci
většinou plně okřídlení a schopni letu. Tykadla samic kratší než přední
nohy, u samců delší.
Zbarvení různé - zelené, fialové, rezavé, někdy na těle barevné skvrny
nebo kovově lesklé.
Monandropterini - jednotná skupina zavalitých strašilek.
Samice většinou zelené, zadeček rozšířený. Samec tenký, hnědý. Tykadla
samic krátká. Samice bezkřídlé, samci Monandroptera plně okřídlení.
ROZŠÍŘENÍ
Tropidoderini - Australská oblast a Nová Guinea
Monandropterini - ostrovní oblast Maskarén (Mauritius, Reúnion)
DRUHY
Málo početná podčeleď s cca 36 druhy.
Tropidoderini - rody Athertonia, Didymuria, Extatosoma,
Kimberleyana, Lysicles, Malandania, Podacanthus, Tropidoderus, Vasilissa.
Monandropterini - rody Heterophasma, Monandroptera, Rhaphiderus.
CHOV
Atraktivní skupina strašilek, u které je ale problém s potravou, kterou
v našich podmínkách těžko zajistíme po celý rok (Eucalyptus, dub).
U nás se chovají druhy, které přijímají jako náhradní potravu ostružiník
nebo rhododendron- Extatosoma tiaratum, Rhaphiderus scabrosus.
Další uváděné druhy jsou Extatosoma popa, Rhaphiderus alliaceus, Tropidoderus
childrenii.
Podčeleď: Xeroderinae
POPIS
Strašilky menších rozměrů. Tělo jakoby hranaté nebo různě členěné (Cotylosoma).
Tykadla krátká, samci okřídlení, samice někdy se zakrnělými křidélky.
Zbarvení imituje kůru, lišejníky. Samci někdy pestře zbarvení.
V mém chovu se druh rodu Dimorphodes zdržoval po celý den na zemi a vyhledával
úkryty. Aktivita pouze noční.
ROZŠÍŘENÍ
Austrálie, Nová Guinea, Nová Kaledonie, Fidži, Thajsko.
DRUHY
Malá podčeleď, okolo 40 druhů. Největší rod, který má asi 20 druhů je
Dimorphodes. Ostatní rody mají pouze 1-4 druhy (Caledoniophasma, Cooktownia,
Cotylosoma, Epicharmus, Leosthenes, Nisyrus, Xenophasma, Xeroderus).
CHOV
Z chovů hlášeno nově pouze několik druhů rodu Dimorphodes. Ani zde ale
zatím mnoho údajů není. Jediný druh, který jsem měl zatím v chovu, se
mi nepovedlo dochovat do dospělosti.
Čeleď: Timematidae
POPIS
Starobylá skupina, která vzhledem ani strašilky moc nepřipomíná. Obě pohlaví
bezkřídlá, max.30 mm velká. Zbarvení zelené, šedé, hnědé nebo bronzové,
dobře přizpůsobené podkladu, na kterém strašilky žijí.
Od všech ostatních strašilek se liší pouze tříčlennými chodidly nohou
(ostatní skupiny mají zpravidla článků 5).
ROZŠÍŘENÍ
Všechny druhy žijí na dosti malém území Severní Ameriky. Centrum výskytu
je Kalifornie, dále zasahují do Oregonu, Arizony a Nevady. Jeden druh
v Mexiku. Výskyt je vázán na původní porosty, převážně podél západního
pobřeží USA.
DRUHY
Pouze jediný rod Timema, který má 20 druhů.
CHOV
Ani jeden druh není uváděný mezi chovanými.
Čeleď: Bacillidae
Podčeleď: Bacillinae
POPIS
Pakobylky malé až střední velikosti a dosti jednotného tvaru. Obě pohlaví
bezkřídlá, tělo mnohdy zavalitější, hladké (výjimečně otrněné- Antogilia).
Zbarvení od okrové po zelenou, většinou jednobarevné. Tykadla velmi krátká.
Druhy, které žijí na suchých biotopech na křovinách, ve kterých jsou jen
velmi těžko objevitelné.
ROZŠÍŘENÍ
Skupina, která svými druhy zasahuje nejblíže k našim hranicím. Výskyt
od jižní Evropy (Itálie, Chorvatsko, Francie, Španělsko, Řecko). Na východ
zasahují až na Kypr, do Turecka a Izraele.
Dále severní Afrika (Alžír, Tunis a Maroko) a od Rovníkové Afriky na jih
(Kamerun, Tanzánie, Madagaskar, Jihoafrická republika…).
??Jeden druh Bacillus uváděný z Austrálie a jeden z Nového Zélandu.
DRUHY
Necelých 100 druhů,rozdělených do 3 tribů-
Xylicini- s rody Batycharax, Ocnobius a Xylica.
Antogiliini- Antogilia, Cirsia, Leprodes, Onogastris, Phalces a Pseudodatames.
Bacillini- Bacillus (cca42 druhů s mnoha poddruhy), Clonopsis, Epibacillus,
Macynia a Xylobacillus.
CHOV
V chovu velmi známý Bacillus rossius a několik dalších druhů rodu Bacillus,
které se dají dovézt i z Evropské dovolené.
Dále Clonopsis gallica, který je ale běžně zaměňován s Bacillus rossius
(já jsem ještě pravou Clonopsis gallica v chovu u nás neviděl).
Nově se objevil druh Xylica oedematosa s Tanzanie.
Vzhledem k biotopům, na kterých se tyto druhy vyskytují,
vyžaduje chov až extrémní sucho. Zde platí, že vysoká vlhkost je velký
krok k neúspěchu v chovu.
Podčeleď: Heteropteryginae
POPIS
Podčeleď rozdělená do tribů :
1) Heteropterygini
2) Obrimini
3) Anisacanthini
4) Datamini
1) Velké druhy, zavalité, silně otrněné, s jednotnou stavbou
těla. Samci většinou plně okřídlení, samice s krátkými křidélky. Tykadla
delší než přední nohy. Samice na konci zadečku se silným kladélkem, kterým
zasouvají vajíčka do půdy. Zbarvení zelené, hnědé, černé, u druhů Haaniella
doplněno kombinací pestrých barev. Křídla samců také pestře zbarvená (slouží
spíš na zastrašování, protože nejsou dobří letci).
2) Druhy menší, zavalité, otrněné, opět jednotné stavby
těla, ale bez výrazně velkých trnů. Obě pohlaví bezkřídlá. Tykadla delší
než přední nohy. Samice s kladélkem. Druhy zbarvené v různých mramorových
kombinacích od světle šedé (Sungaya) po černou.
3) Malé druhy, silně otrněné, ale bez velkých a výrazných
trnů. Tykadla delší, než přední nohy. Obě pohlaví se zakrnělými křidélky
pestré barvy. Samice s kladélkem. Zbarvení tmavé, trny barevné.
4) Malé druhy, zavalité, různě otrněné nebo bez trnů.
Tykadla obou pohlaví ztlustlá, krátká, vždy kratší než přední nohy. Obě
pohlaví bezkřídlá. Samice bez kladélka, vajíčka ukládá do štěrbin a suchých
listů. Zbarvení pestré (Epidares) až po téměř jednobarevně tmavé druhy.
ROZŠÍŘENÍ
Centrum výskytu celé podčeledi je na Borneu. Několik druhů žije v Austrálii
a na Novém Zélandu, na Filipínách, v Thajsku a dále na ostatních Indonéských
ostrovech. Rod Parectatosoma žije na Madagaskaru.
Tribus Obrimini zasahuje až na Japonské ostrovy.
DRUHY
1) Pouze 4 rody- Haaniella, Heteropteryx, Leocrates a Mimoceramia. Dohromady
asi 20 druhů.
2) Asi 50 druhů, rozdělených do mnoha rodů. Jediný větší
rod je Hoploclonia s 12 druhy a Obrimus s 9. Dále Aretaon, Brasidas, Euobrimus,
Eubulides, Heterocorpus, Hoploclonia, Ilocano, Mearnsiana, Obrimus, Pterobrimus,
Stenobrimus, Sungaya, Theramenes, Tisamenes, Trachyaretaon.
3) Pouze 12 druhů ve 2 rodech Anisacantha a Parectatosoma.
4) Zahrnuje dva větší rody Dares (17) a Datames (11) a
rody Epidares, Orestes, Planispectrum, Platymorpha, Pylaemenes, Spinodares,
Woodlarkia. Dohromady okolo 40 druhů.
CHOV
Chovateli velmi vyhledávaná skupina hezkých a atraktivních druhů s vcelku
snadným chovem. Jediný problém bývá s dlouhou inkubační dobou vajíček,
u některých druhů až 2-3 roky.
Dnes se již běžně objevují v chovech Heteropteryx dilatata, Aretaon asperrimus,
Sungaya inexpectata, Epidares nolimetangere, několik druhů Haaniella,
Dares, Hoploclonia, Orestes mohoutii, Pylaemenes mitratus a nově Obrimus
sp. z Filipín.Zatím neúspěšné byly pokusy s chovem Parectatosoma hystrix.
Podčeleď: Pygirhynchinae
POPIS
Klasické pakobylky střední velikosti, většinou bezkřídlé.
Tykadla velmi dlouhá, mnohem delší, než přední nohy.
Blízce příbuzná podčeledi Bacillinae, od které se liší právě délkou tykadel.
ROZŠÍŘENÍ
Výskyt ve střední a jižní Americe (od Mexika na jih) a dále rody Leiophasma
a Orobia na Madagaskaru.
DRUHY
Podčeleď s asi 80 druhy. Rody Acanthoclonia, Canuleius, Ceroys, Leiophasma,
Orobia, Miroceroys, Mirophasma, Pachyphloea, Parorobia, Pygirhynchus a
Setosa.
CHOV
Pro chovatele málo významná skupina. Pokud je mi známo, jsou z chovů uváděny
pouze neúspěšné pokusy u druhů Leiophasma adusta a Leiophasma nigrotuberculata,
obě z Madagaskaru a nově Ceroys sp. z Belize.
Čeleď: Phyllidae
POPIS
Všeobecně známá čeleď jednotně utvářených druhů, které připomínají zelený
nebo částečně suchý list. Největší druh P.giganteum, měřící okolo 105mm.
Samci menší, s užším tělem, zakrytým blanitými křídly. Samice velmi ploché
a široké, vrchní křídla zakrývají větší část nebo celý zadeček, spodní
nejsou vyvinuta. Zbarvení žluté, zelené ,okrové, někdy až hnědé. Tykadla
samic velmi krátká, u samců delší, dlouhá asi jako přední nohy.
Samice klade volně na zem.
ROZŠÍŘENÍ
Od Austrálie, Nová Guinea, Indonésie, Filipíny, Cejlon, Seychellské ostrovy,
Fidži, Šalamounovy ostrovy, Thajsko, Laos, Vietnam, Čína.
DRUHY
Čtyři rody-Chitoniscus (5), Microphyllium (1), Nanophyllium (1) a Phyllium
(cca 32 druhů a další jsou v poslední době stále popisovány).
CHOV
U nás se již delší dobu daří chovat v pantenogenetických populacích P.bioculatum
a P.giganteum a nověji P.celebicum.
V zahraničních chovech hlášeny druhy P.siccifolium a několik zatím neurčených.
Čeleď: Pseudophasmatidae
Podčeleď: Korinninae
POPIS
Bohužel nemám žádné údaje o této podčeledi.
ROZŠÍŘENÍ
Výskyt všech druhů pouze na Borneu.
DRUHY
Čtyři druhy ve dvou rodech Korinnis (2), Kalokorinnis (2).
CHOV
Ani jeden druh není uváděný mezi chovanými.
Podčeleď: Pseudophasmitinae
POPIS
malé až středně velké druhy. Zavalitější, bezkřídlé nebo s náznaky maličkých
křidélek. Druhý typ jsou plně okřídlené, robustní strašilky, někdy otrněné
(hlavně na hrudi). Vrchní křídla v podobě malé šupiny, spodní dlouhá,
zakrývají celý zadeček. Složená jsou stejné barvy jako tělo, roztažená
velmi pestrá, barevně lemovaná na okrajích. Tykadla dlouhá, delší než
přední nohy.
Vyskytují se zde pestře až nápadně zbarvené druhy (i ty bezkřídlé). Tělo
někdy velmi lesklé (Anisomorpha).
ROZŠÍŘENÍ
podčeleď žije převážně na Americkém kontinentu. Výskyt od jihu USA, na
Antilských ostrovech, přes celou střední a jižní Ameriku. Nejjižnější
výskyt je až v Patagonii.
Rod Prisopus žije částečně Asii a Metriotes, Prisopus v Australské oblasti
DRUHY
Popsáno zatím okolo 300 druhů.
Podčeleď se dělí do několika tribů:
1) Anisomorphini- většinou zcela bezkřídlé, nebo jen s
malými zárodky křídel. Zde jsou rody s nejúčinnější obrannou látkou. V
současné době probíhají revize a jsou popisovány nové druhy. Zároveň vznikají
nové rody, takže názvy jsou zatím trochu neustálené.
Rody Agathemera, Anisomorpha, Atratomorpha,
Autolyca, Columbiophasma, Decidia, Malacomorpha, Monticomorpha, Neophasma,
Paranisomorpha, Peruphasma, Pseudolcyphides, Xera.
2) Stratocleidini -pestré, většinou plně okřídlené. Tykadla
velmi dlouhá.
Rody Agrostia, Anisa, Antherice, Brachyelena, Brizoides, Chlorophasma,
Citrina, Eucles, Holca, Holcoides, Olcyphides, Paraphasma, Parastratocles,
Phantasca, Stratocles, Tenerella.
3) Pseudophasmatini- typově velmi podobné předchozímu
tribu.
Rody Alleophasma, Euphasma, Ignacia, Oestrophora a Pseudophasma.
4) Xerosamatini- zavalitější druhy, velmi často zcela
bezkřídlé (alespoň samice) nebo s plně vyvinutými, barevnými křídly.
Rody Acanthometriotes, Creoxylus, Harpuna, Isagoras, Metriophasma, Olinta,
Perliodes, Planudes, Prexaspes, Xerosoma.
5) Prisopodini- jako předchozí tribus, často velmi pestře
zbarvené.
Rody Damasippoides, Damasippus, Dinelytron, Paraprisopus, Melophasma,
Periphloea, Phaeophasma, Prisopus, Pseudoleosthenes, Xerantherix.
6) Bacunculini- rody Bacunculus a Xeropsis.
CHOV
Mezi chovateli dobře známá skupina díky několika druhům rodů Anisomorpha,
Creoxylus a Pseudophasma. Nověji se objevují Malacomorpha, Alleophasma.
Ze zahraničí jsou uváděné pokusy o chov dalších rodů, např. Paranisomorpha
aj.
Oblíbené jsou hlavně malou velikostí a často pestrým zbarvením. Nevýhodou
u většiny druhů je to, že dokáží s různou účinností využít svého obranného
sekretu, který dráždí dýchací cesty a pokožku. Zásah do oka může být i
dost nebezpečný a poškodit zrak (Anisomorpha buprestoides dokáže údajně
látku vystříknout až do 30 cm).
Většina druhů aktivní v noci, přes den se snaží ukrýt, nebo se shlukují
v rohu nádrže. Při vyrušení velmi čile běhají a nebo rychle odlétají.
U druhu Malacomorpha jamaicana samci dokáží bojovat o samičku a při vyrušení
se celý chov svolává na jedno místo hlasitým bubnováním nohou o sklo.
Podčeleď: Aschiphasmatinae
POPIS
Podčeleď jednotného vzhledu- menší až střední velikost, zavalitější tělo,
většinou bez trnitých výběžků, velmi často obě pohlaví s plně vyvinutými
křídly. Tykadla dlouhá, delší než tělo. Zbarvení často velmi pestré až
nápadné, patří sem barevně nejhezčí strašilky (Aschiphasma, Orthomeria).
ROZŠÍŘENÍ
Oceánie, Borneo, Malajsie.
DRUHY
Podčeleď, která má necelých 100 druhů.
rody Abrosoma, Anoplobistus, Ascephasma, Aschiphasma, Dajaca, Dina, Dinophasma,
Eurybistus, Chlorobistus, Kerabistus, Leurophasma, Orthomeria, Parabrosoma,
Pinnispinus, Presbistus, Rhadinobistus a Yongtsuius.
CHOV
V chovu se objevují Dinophasma guttigera, Dinophasma saginata, nově v
r. 2002 Abrosoma festinatum, Dinophasma kinabaluensis a Dajaca monilicornis.
|
