Rod Anisomorpha

Tento rod se stal hlavní skupinou v mém chovu. Po několika neúspěšných pokusech, kdy mi celé chovy uhynuly, jsem došel k závěru, že přece jen potřebují něco jiného než ostatní rody. Začal jsem zkoušet a došel ke způsobu, který prozatím vyhovuje všem druhům a bez velkých úhynů je začínám množit. Uvedu zde několik bodů, které považuji za důležité:

1) Vajíčka udržuji ve vyšší vzdušné vlhkosti, než u ostatních rodů. Je zde ale potřeba pečlivěji hlídat plísně a likvidovat je.
2) Vylíhlé nymfy nikdy neberu prsty ani pinzetou, jsou dost choulostivé na zmáčknutí.
3) Nymfy rozděluji dle velikosti, aby se navzájem nepoškodily.
4) Nádrž volím co nejmenší, hustě vyplněnou potravou.
5) Všechna stádia vyžadují velmi vysokou vlhkost, některé druhy na suchu rychle hynou. Proto rosím minimálně 1x denně, nejlépe večer. Je zde ale jeden problém - pokud se nymfa, a to někdy i dost velká, dostane do kapky vody, přilepí se k podkladu a okamžitě utopí. Postřik je tedy potřeba provádět velmi opatrně a vždy tak, abych nenamočil nymfy (U Anisomorph je to většinou možné, protože se shlukují na jednom místě).
6) Je nutné vyplnit potravou nebo ucpat všechny otvory v nádobce s vodou, aby se do ní nemohly nymfy dostat, velmi často to dělají a vždy se utopí.
7) Díky vyšší vlhkosti vybírám vajíčka velmi často a zároveň měním podklad, abych zabránil vzniku plísní v nádrži a na vajíčkách.
8) Pravidelně měním potravu, aby byla stále čerstvá. Většina druhů nemá v oblibě oschlé nebo opadané listy.


800x600
  1024x768


PSG122 - Anisomorpha paromalus (syn. Monstroza)

Rozměry nádrží, které mně vyhovují - šířka x hloubka x výška
Vylíhlé i větší nymfy 10x12x18 cm.
Dospělé kusy 20x20x20, 20x20x25 nebo 20x20x30 cm, vždy podle množství jedinců v nádrži.
Jako podklad vyhovují savé materiály, jako je molitan, silnější vrstva novin nebo jiného savého papíru. Je potřeba, aby se voda do podkladu rychle vsákla a nezůstávaly kaluže.

800x600
  1024x768


PSG213 - Malacomorpha (Anisomorpha) jamaicana


Popis rodu

Rod patří do podčeledi Pseudophasmatinae a tribu Anisomorphini.
V nedávné době byl revizemi rodu rozdělen do několika podrodů.
Výskyt - několika druhy od jihu USA přes Střední Ameriku a Karibské ostrovy. Centrum výskytu většiny druhů je severní a střední část Jižní Ameriky.
Aktivita noční.

Obě pohlaví bezkřídlá - pokud vynechám druh Alleophasma cyllarus, který jsem již viděl pod jménem Malacomorpha cyllarus, ale podle znaků patří do tribu Pseudophasmatini.
Samice zavalitá, délka těla max. 80 mm, samec v poměru k samici malý, užší, max. 50 mm.
Povrch těla buď hladký, jednobarevně tmavý, s barevnými podélnými pruhy, někdy silně lesklý nebo tmavý, zvrásněný, připomínající povrch kůry.
Tykadla dlouhá, delší než přední nohy, u samců až 2x.
Nohy tenké, bez otrnění.


800x600
  1024x768


PSG12 - Anisomorpha buprestoides


Celý rod má velmi vyvinuté obranné reflexy, mezi strašilkami ojedinělé:

1) Přes den vyhledávají úkryty ve štěrbinách, ve stočených suchých listech apod. Při vyrušení začnou velmi čile, trhavě a jakoby zmateně pobíhat, dokud nenajdou úkryt nový. Celý tento útěk začíná skokem dolů, když se strašilce povede vyskočit z nádrže, bývá následné hledání někdy dost zajímavé.
2) Je-li strašilek více pohromadě, shlukují se na stěně, většinou v horním rohu nádrže a tím vytvářejí jednolitou masu těl pro oklamání dravců. Již několikrát jsem pozoroval, že se při vyrušení velmi rychle do tohoto bodu přesunují a samci hlasitě bubnují předníma nohama na sklo - svolávají se. Toto bubnování jsem sledoval i při namlouvání nebo soubojích o samičku.
3) Nejúčinnější je ale chemická obrana, velmi nepříjemná i lidem. Chemická látka je vystřikována otvory na hrudi, u každého druhu s jinou silou. Malacomorpha jamaicana látku pouze vypouští v kapkách, Anisomorpha buprestoides naopak vystřikuje až na vzdálenost 30 cm.
Již samotné nadýchnutí je nepříjemné - nutí ke kašli a ke kýchání, zásah do oka může údajně i na čas oslepit. Naštěstí jsem si to ještě nikdy nevyzkoušel, ale i tak jsem si již několikrát hezky poplakal a zakašlal.

Druhy v chovech

PSG12 - ANISOMORPHA BUPRESTOIDES


Výskyt - jih USA - Florida
Velikost - samec 35mm, samice 75mm
Potrava - ostružiník

Povrch těla rezavohnědý až smolně hnědý, lesklý, podélné pruhy různé barvy - žluté, oranžové, viděl jsem i foto s pruhy bílými.
Druh, který dovede vystříknout obrannou látku až na 30cm.

PSG122 - ANISOMORPHA PAROMALUS (syn.MONSTROZA)



Výskyt - populace v chovu z Belize, dále Mexiko
Velikost - samec 45mm, samice 70mm
Potrava - ptačí zob, někdy ostružiník (můj chov ho naprosto odmítá)

Povrch těla smolně hnědý až černý, silně lesklý, podélné pruhy oranžové až červené.
Obranou látku velmi jemně rozprašuje okolo těla, látka silně dráždí oči.

PSG191 - ANISOMORPHA (NEOPHASMA) BORELLII

Výskyt - Paraguay, Bolivia
Velikost - samec 40mm, samice 55mm
Potrava - ptačí zob

Povrch těla matný, jednobarevně rezavý. Stehna rezavá, zbytek nohou černý.

PSG198 - ANISOMORPHA FERRUGINEA


Výskyt - USA
Velikost - samec 30mm, samice 50mm
Potrava - ostružiník

Povrch těla lesklý, černý základ se téměř ztrácí díky velmi širokým, rezavým pruhům. Někdy horní strana těla až celá rezavá.

PSG213 - MALACOMORPHA (ANISOMORPHA) JAMAICANA


Výskyt - Jamaica
Velikost - samec 30mm, samice 50mm
Potrava - ptačí zob

Povrch těla matný, tmavě hnědý až černý, bez výrazných pruhů. Vzhledem připomíná kus kůry.
Obranou látku pouze vypouští v podobě mléčně bílých kapek.


Obsahově zpracoval Václav Hanzlík, pro web upravil Jaromír Zajíček




© 2001-2004