Pokryv těla (integument), který zároveň slouží jako vnější kostra a opěrný systém pro svaly, je tvořen dvěma hlavními vrstvami. Spodní živá se nazývá epydermis či hypodermis a jedná se o vlastní pokožku strašilky. Jí vylučovaná neživá svrchní vrstva se nazývá kutikula.

Epydermis (hypodermis)
Epydermis (u hmyzu často také nazývána hypodermis, protože se nachází hluboko v těle) je jednovrstevná a je tvořena více či méně hustě nakupenou vrstvou šestibokých buněk. U nymf jsou buňky pravidelného tvaru, sloupečkovité nebo kónické, u imág jsou ploché a celá vrstva je tenká, složená z více či méně degenerovaných buněk. Změny ve struktuře jsou patrné i během vývoje nymfy. Před svlékáním jsou buňky vysoké, cylindrické, ostře ohraničené, v období mezi jednotlivými svleky jsou nezřetelné a mají dlaždicovitý epitel. Ze spodní strany hypodermis odděluje od cévního systému velmi tenká bazální membrána, která je vytvářena spodními výběžky buněk. Ze svrchní strany buňky hypodermis vytváří, jak již bylo řečeno, kutikulu.

Kutikula
Kutikula je třívrstvá a neživá, nemá tedy buněčnou strukturu. Její celková tloušťka je v řádu desítek mikrometrů. Konkrétní tloušťka závisí na jejím umístění. V dýchacím systému je například velmi tenká, na povrchu těla naopak silná. V místech ohybu jako jsou klouby a na spojeních jednotlivých článků těla je ztenčena, aby umožňovala strašilce bezproblémový pohyb. Kutikula se nevyskytuje pouze na povrchu těla, ale vystýlá i otvory trávící, dýchací, pohlavní i žlázové soustavy a zasahuje tak hluboko do těla strašilky. Je prostoupena velkým množstvím tenkých kanálků, kterými při procesu svlékání proudí látky z buněk hypodermis a vytvářejí tak novou kutikulu. Na 1 mm čtverečním jich jsou řádově statisíce.

Jednotlivé vrstvy kutikuly jsou epikutikula, exokutikula a endokutikula. Vrstvy exokutikula a endokutikula jsou také nazývány společným označením prokutikula.

Epikutikula je nejsvrchnější bezbarvá vrstva. Její tloušťka je pouze několik mikrometrů, přesto je velmi odolná vůči vlivům vnějšího prostředí. Neobsahuje chitin, je složena ze směsi vosků, parafinů, proteinů a fenolických látek. Přestože je velmi tenká, lze na ní rozlišit další čtyři vrstvy.

Cementová vrstva na povrchu, která je velmi jemná, houbovitá. Je tvořena proteiny prostoupenými různými látkami, které se nazývají cement. Ten je tvořen sekretem dermálních žlázek.

Vosková vrstva se nachází pod cementovou. Je tvořena voskovými estery, vyššími alkoholy a tukovými látkami. Její funkce je pro strašilku velmi důležitá, zabraňuje ztrátám vody odpařováním z povrchu těla, a naopak při dešti proniknutí vody do těla brání. Ke konci života strašilky často tato její schopnost slábne a dochází k větším ztrátám vody, zejména v sušším prostředí. Strašilka se jí potom snaží tedy i více přijímat, aby nedošlo k dehydrataci. Vosková vrstva se jinak obnovuje za účasti mnoha enzymů prostřednictvím složek z vrstvy pod ní, zvané kutikulínová nebo také polyfenolová.

Kutikulínová vrstva je tvořena proteinem zvaným kutikulín, který je hlavní složkou celé epikutikuly. Tato vrstva je velmi pevná, ale přitom pružná, proto velmi dobře odolává mechanickému poškození.

Sklerotinová vrstva je poslední a nejspodnější a je složena z vrstev lipoidů a proteinů.

Exokutikula se nachází pod epikutikulou a bývá také nazývána primární kutikula či pigmentová vrstva. Je vrstevnatá, složena z chitinu, nejrůznějších bílkovin a pigmentů. Je nesmírně tvrdá a právě ona určuje zbarvení kutikuly a tedy celé strašilky. Hlavní bílkovinou exokutikuly je tvrdý sklerotin. Další pak resilin, který není sice tvrdý, ale je velmi pružný a důležitou úlohu má na velmi pohyblivých částech těla strašilky, jako jsou klouby a spojovací místa zadečkových článků.

Významnou složkou exokutikuly je chitin. Je to dusíkatý polysacharid se strukturou podobnou celulóze. Tvoří dlouhé řetězcové molekuly uložené ve vrstvách rovnoběžných s povrchem kutikuly, které jsou prostoupené navázanými bílkovinami, jako je již zmiňovaný sklerotin.

Endokutikula je nejspodnější a nejsilnější vrstvou kutikuly. Má podobné složení jako exokutikula, ale je velmi pružná a zajišťuje ohebnost těla strašilky. Je bezbarvá, vrstevnatá a její hlavní složkou je chitin.

Obsahově zpracoval: Milan Souček