Růst nymf strašilek, tedy zvětšování velikosti těla, probíhá víceméně periodicky, vždy jednou za určité období. Pokryv těla (integument) totiž funguje zároveň jako vnější kostra (exoskelet) a je díky své struktuře natolik pevný, že růst neumožňuje, nebo jen velmi omezeně a to ještě pouze na částech těla méně sklerotizovaných. Aby nymfa mohla zvětšit svoji velikost, je nutné, aby svou vnější kostru opustila. Tomuto procesu se říká svlek (ekdyse). U dospělých strašilek (imág) již ke svlekům nedochází.

Pro lepší pochopení následujícího textu je dobré přečíst si nejprve sekci Morfologie strašilek a zejména článek Stavba pokryvu těla strašilek a jeho funkce.

Svlek samotný a jeho příprava je velmi složitý proces. Nejprve centrální nervová soustava podle mnoha faktorů rozhodne, že nastal pro svlek vhodný čas. Zároveň vyhodnotí, zda následující svlek bude svlekem posledním, po kterém strašilka dospěje. Proto se v méně příznivých podmínkách, ať již v chovu nebo přirozeném prostředí, doba mezi jednotlivými svleky prodlužuje a strašilka může mít také o jeden či dva instary více, záleží na konkrétním druhu. (Větší počet instarů ale neznamená v konečném důsledku většího jedince, přírůstky velikosti jsou v těchto případech po svleku menší.) Následně dá centrální nervová soustava příkaz třem žlázám, které začnou do těla (hemolymfy) vylučovat tři druhy hormonů. To je spouštěcí signál pro buňky v těle a podle kombinace hormonů zároveň poznají, zda se bude jednat o svlek, po kterém strašilka dospěje. Začne proces zvaný proekdyze, tedy jakási příprava na samotný svlek. K přípravě na svlek jinak patří i instinktivní vyhledání vhodného a nerušeného místa pro provedení svleku, které je nejlépe vyvýšené s dostatkem prostoru pod ním. Několik dní před svlekem dochází i k zastavení příjmu potravy, trávící soustava se vyprazdňuje, při svleku se obnovuje i její kutikulární výstelka. Někdy je strašilka ochotna i v tomto období přijmout vodu, což patrně souvisí s její brzkou značnou ztrátou, ke které při svleku dojde. Sama proekdyze má dvě etapy, exuviální a kutikulární.

Na začátku exuviální etapy se buňky pokožky (hypodermis) začnou intenzivně dělit a množit a začne se měnit i jejich tvar. Z plochého dlaždicovitého na vysoký cylindrický ve tvaru šestibokých hranolů. Potom následuje oddělení pokožky od staré kutikuly, čímž se vytvoří prostor zvaný exuviální štěrbina. Zároveň s tím se odpojují nervová zakončení od smyslových orgánů, umístěných na kutikule a také svalové úpony. Do exuviální štěrbiny začnou nové buňky pokožky vylučovat exuviální (či také ekdysální) tekutinu, která obsahuje enzymy a bílkoviny. Úkolem enzymů je rozpustit spodní vrstvu kutikuly (endokutikulu) a použít ji tak na tvorbu kutikuly nové. K tomuto rozpouštění a odbourávání kutikuly (apolýze) dochází nejprve v oblasti hrudi (thoraxu) a později i na ostatních částech těla. V ekdysiální štěrbině se potom vytvoří tenká ekdysiální membrána, která začne oddělovat starou a novou kutikulu.

V kutikulární etapě již nové buňky hypodermis začnou pod ekdysiální membránou tvořit základy nové kutikuly. Nejprve se tvoří kutikulínová vrstva epikutikuly a také vniřní sklerotizovaná část epikutikuly. Poté takzvaná proekdysiální prokutikula. Z ní se až po svleku samotném vytvoří endokutikula a exokutikula. Nakonec se dotváří epikutikula, kdy jejímy kanálky začnou proudit látky zvané polyfenoly, které se podílí na tvorbě voskové vrstvy. Cementová vrstva se vytvoří až vylitím obsahu nových buněk hypodermis znovu těmito kanálky na povrch vrstvy voskové.

Když je proekdyze dokončena, strašilka je připravena na svlek samotný (ekdysi). Při něm odvrhne starou exokutikulu a epikutikulu (endokutikula byla již rozpuštěna při apolýze), kterým se v tento okamžik říká svlečka (exuvie). Nejprve se zavěsí hlavou dolů svými drápky na zadních nohou. Následně strašilka polyká vzduch a napíná svalovinu, aby zvýšila tlak hemolymfy. Na svrchní (ventrální) části hrudi se vytváří švy, což jsou místa se ztenčenou kutikulou, která byla enzymaticky narušena a drží pohromadě jen díky epikutikule. Tyto švy pod vnitřním tlakem těla praskají a strašilka se dalším stahováním svalstva, tlakem hemolymfy a také s pomocí gravitace vzniklým otvorem souká ze svlečky. Vytahuje tělo, končetiny, tykadla a u některých druhů v případě dospělostního svleku i křídla.

Po vytažení těla ze svlečky visí ještě nějakou dobu nehybně za konec zadečku ve svlečce a čeká, až přitvrdnou svalové úpony k nové kutikule, která sama je po svleku velmi měkká a pružná. Právě to umožňuje strašilce zvětšit velikost těla. Po krátké době se ohýbá ke svlečce, přitahuje se k ní (nebo k blízké větvičce či jiné opoře) a vytahuje z ní i konec zadečku. Tlakem hemolymfy napíná měkkou kutikulu, která postupně dozrává. Z proekdysiální prokutikuly se tvoří endokutikula a exokutikula, kutikula získává konečnou pigmentaci a vytvrzuje se, což je řada chemických procesů, ke kterým v této době v kutikule dochází. Současně také dochází k napínání křídel (pokud jsou), které bezprostředně po svleku vypadají jako malé zmuchlané pytlíčky a teprve postupně se rovnají. Celý proces svlékání je často zakončen zkonzumováním staré svlečky (nebo její části), která obsahuje cenné živiny a vodu a podle některých zdrojů také hraje její konzumace roli při zrání nové kutikuly. Pokud ale svlečka spadne po svleku na zem, nebo ji strašilka není schopna nalézt, protože se například přitáhla místo ke svlečce ke vzdálenější větvičce, nemá to zpravidla žádný negativní dopad na její další život.

Svlek samotný je poměrně rychlý proces, od okamžiku začátku soukání se ze svlečky do vytažení celého těla trvá zpravidla jen desítky minut. Přesto je pro strašilku velmi rizikový, je při něm zcela bezbranná. Navíc při svleku zasychá exuviální tekutina a v kutikule začínají startovat procesy pro její zrání a vytvrzování, proto pokud dojde k většímu zdržení, např. při vyrušení, strašilka může mít problémy svlek dokončit. V takovém případě často dochází k odvrhnutí (autotomii) jedné nebo několika končetin, pokud uvíznou ve svlečce a brání strašilce v dokončení svleku, který je pro ni v tuto chvíli prioritou. (Zde je na místě připomenout, že ztracené končetiny mohou postupně regenerovat a dorůstat, avšak znovu pouze při dalších svlecích a také pokud nedojde ke ztrátě kyčle.) Při takto pozdržených a komplikovaných svlecích často dochází i k různým deformacím těla, končetin, tykadel nebo křídel. To se může stát i v případě, kdy má strašilka málo prostoru pod sebou, například proto, že ji v domácím chovu chováme v příliš nízkém insektáriu.

Pokud strašilka při svleku spadne, nebo ji jiná strašilka shodí, zpravidla již není schopna svlek dokončit. U některých druhů (Eurycantha calcarata, Epidares nolimetangere, ...) bylo v domácím chovu pozorováno úspěšné dokončení svleku i v těchto případech, jedná se ale o výjimky. (Jinou výjimkou potvrzující pravidlo o poloze při svleku je nymfa Epidares nolimetangere prvního instaru, u které bylo v chovu pozorováno, jak se v pořádku svlékla na svislé skleněné stěně hlavou nahoru, držíce se všemi končetinami stěny.) Strašilka, která uvízne ve svlečce, hyne, po zaschnutí exuviální tekutiny a vytvrzení kutikuly již není možné svlek dokončit. Pokud strašilka zvládla alespoň částečně se ze svlečky vysoukat a zejména vypnout tělo, ale např. tykadla či přední nohy zůstaly ve svlečce uvězněné a znemožňují či ztěžují strašilce pohyb, je možné svlečku nebo její zbytek porosit vodou a po jejím změknutí opatrně odstranit. Ani v těchto případech se ale nevyhneme deformacím té konkrétné části těla, výrazně poškozené a pokroucené končetiny často strašilka i následně odvrhne. Může ale přežít a dostane tak možnost při příštích svlecích tyto defekty postupně napravit.

V domácím chovu je patrně místo vyrušení jinou strašilkou nejčastějším důvodem pro problematický svlek nízká vzdušná vlhkost, při které se zasychání exuviální tekutiny zrychluje. Zde záleží i na konkrétním druhu. Jsou druhy nenáročné, které se mohou zdárně svlékat i při nízké vlhkosti, a druhy více choulostivé, často z tropických vlhkých oblastí. Prevencí je pravidelné rosení, které zvyšuje vzdušnou vlhkost, nejlépe večer, protože většina strašilek se svléká v noci, některé druhy spíše ráno či dopoledne.

Obsahově zpracoval: Milan Souček