PSG9 - Extatosoma tiaratum tiaratum
(MacLeay 1826)

Podčeleď Tropidoderinae
Rozšíření suché lesy Austrálie (severovýchodní Queensland) a Nové Guineje
Vzhled samička max.délka - 15cm
barva - světlehnědá nebo hnědozelená
pokryta trny, na zadečku a nohách má laloky, zakrnělá křídla
v ohrožení svírají zadní pár otrněných nohou k sobě a zaujímají "štíří" postoj se zadečkem zatočeným dovnitř
  sameček max.délka - 10cm, štíhlejší než samička
barva - hnědá
tělo je bez trnů, křídla jsou dlouhá, překrývají celý zadeček, sameček létá
Potrava listy ostružiníku, eukalyptu, hlohu, dubu, maliníku, růže
Rozmnožování pohlavně či partenogeneticky
vajíčka kulatá, leskle bílá s hnědým mramorováním
jsou "vystřelována" samičkou i několik metrů daleko
na povrchu mají látku přitahující mravence
inkubační doba 6 měsíců
nymfy líhnou se asi 2cm velké, červenohnědé s oranžovou hlavou, oranžově hnědýma nohama a bílým pruhem na krku
připomínají druh australských mravenců (Leptomyrmex), takže nepřitahují hmyzožravé živočichy; jsou velmi pohyblivé; malé nymfy někdy obtížně začínají přijímat potravu, lze tomu pomoci o něco starším stádiem strašilek i jiného druhu

Chov
 


Tento druh patří zřejmě vedle PSG1 Carausius morosus (Pakobylka indická) mezi nejčastěji chované druhy strašilek u nás. Možná to bude tím, že pod názvem "strašilka" si většina z nás skutečně vybaví právě tohoto bizarního tvora, možná tím, že je vydávána za jeden z nejsnáze chovatelsky náročných druhů. Ale stejně tak jako o každého živého tvora, kterého jsme se rozhodli mít doma, je i o ně potřeba se nějakým způsobem starat.
Extatosomy jsou, jak bylo uvedeno partenogenní. Samičky k dalšímu množení samečky nepotřebují a z neoplozených vajíček se opět líhnou samičky. U tohoto druhu jsou ovšem jak v přírodě, tak v chovech, samci běžně zastoupeni a z oplozených vajíček se také hojně líhnou. Hlavním faktorem toho, zdali si koupit jen jednu samici, pár, či "celé stádo", by měly být prostorové možnosti vašeho insektária.

Stejně jako u ostatních druhů je důležité, aby měly nymfy dostatek prostoru při svlékání. Mám dobré zkušenosti s tím, že insektárium "roste" spolu s nymfou. Ty čerstvě vylíhlé dávám přibližně po deseti do plastových krabiček (cca 19 - 14 - 6cm) do jejichž víček buď nožem nasekám přiměřené větrací otvory nebo vystřihnu otvor (cca 5 - 5cm) a lepící pistolí ho zakryji síťovinou (to je sice pracnější, leč o poznání praktičtější - při rosení nemusím krabičku otvírat). Vylíhlé nymfy jsou velmi hbité a manipulace s nimi je (pokud jim nechceme ublížit) obtížná. Nikdy je neuchopuji do prstů ani do pinzety, nechám je vlézt na ruku nebo na list a tak je přendávám. Jejich mravenčí rychlost se po prvním svleku začne vytrácet a čím dál více začnou připomínat ty známé "suché listy". Ve druhém a třetím instaru mají mé australanky domov v kulatých plastových krabicích od lízátek, bonbonů, ... (průměr asi 17 cm, výška asi 25 cm) u kterých musíme samozřejmě také zajistit větrání. Potravu (ostružiník - s jiným krmivem nemám u Extatosom zkušenosti) zapichuji do plastových krabiček od filmů naplněných vodou - většinou tak vydrží čerstvá dokud není všechna okousána. Větší nymfy a imága chovám v insektáriu s drátěnou podložkou (usnadňuje čištění), posuvnou přední plexisklovou stěnou a síťovaným poklopem. Ostružiní je tady napícháno v provrtaných víčkách větších sklenic s vodou, kde vydrží bez problémů i týden. Možná zbytečný přepych, ale každopádně bezproblémová výměna krmení, snadné rosení,čištění = pohodlí pro mne, ale hlavně omezení stresových situací pro strašilky. Ostatně si myslím, že jedním z tajemství bezproblémového chovu je zbytečně zvířata nerušit, nemanipulovat s nimi, ... nemá cenu sledovat živoření mrzáčků nahuštěných v nevyhovujících podmínkách - i tady platí, že méně je někdy více.

Asi tři týdny po posledním svleku je na samicích vidět, že se začínají plnit vajíčky a brzy začnou snášet. Nezáleží na tom, jestli jsou vajíčka oplodněná či nikoliv. Produkce vajíček je u Extatosom obdivuhodná, mé samice snášejí běžně 600 - 700 i více vajíček. Ta uchovávám většinou ve vhodných nádobách na drátěných podložkách asi centimetr nad hladinou vody, denně je rosím a občas prohrnuji. Osvědčila se mi i inkubace v navlhčeném rašeliníku, u kterého je ovšem třeba správně odhadnout míru vlhkosti, aby vajíčka neplesnivěla.První nymfy se začnou líhnout asi po šesti, ale někdy až po osmi měsících. Přiměřená vlhkost je důležitá nejen při inkubaci vajíček, ale i v životě nymf a imág. Vylíhlé nymfy se potřebují co nejdříve napít, až pak začnou přijímat potravu. Ačkoliv se u tohoto druhu uvádí menší nároky na vlhkost, já rosím stěny insektária vydatně každý den, a to jak u nymf, tak i u dospělců. Stejně tak důležité je v tomto případě i dobré větrání, voda nesmí zůstávat na dně insektária, dochází pak k plesnivění zbytků krmení nebo i utopení malých nymf.

A na závěr: I tato zvířátka se umějí bránit. Samice reagují na nepatřičné doteky "kousáním" vztyčenýma zadníma nohama, které používají jako kleště. Nemohou vám sice ublížit, ale poznáte bezpečně, že se jim něco nelíbí. Tak ať se setkáte s těmito projevy co nejméně, strašilkám se u vás líbí a vy se tak můžete těšit z chovu těchto zvláštních a zajímavých živočichů.

Zpracoval Michal Plachta


Vajíčka

Nymfa několik dní po vylíhnutí

Nymfa po 1. svleku

Nymfa po 1. svleku

Nymfa po 2.svleku

Nymfa po 3.svleku

Nymfa po 4.svleku

Nymfa po 4.svleku - bílá forma (foto Michal Plachta)

Nymfa samečka s již dobře znatelnými křídly

Nymfa - barevná varianta (foto: Pavel Kasík)

Nymfa - barevná varianta (foto: Pavel Kasík)

Dospělý samec

Svlečka samičky

Dospělá samička

Dospělá samička

Dospělá samička

Zadeček s vajíčkem, které bude za chvíli "vystřeleno"


© 2001-2012