Preparace hmyzu je postup, který používá každý vážný zájemce o entomologii. Jejím smyslem je uchovat hmyz pro sbírkové účely a vědecké zkoumání. Každý preparátor se vždy snaží, aby se hmyz po preparaci od hmyzu živého nelišil a to velikostí, tvarem, barvou, atd. Ono to vždy nejde. U hmyzu "tvrdého" (např. u brouků) lze velmi dobrého výsledku preparace docílit bez vážných problémů. Stačí jen srovnat nohy a tykadla a takovýto hmyz je po vyschnutí od živého téměř k nerozeznání. Pochopitelně i zde jsou výjimky (např. majky). Naproti tomu u hmyzu "měkkého" je velmi obtížné zachovat vzhled hmyzu vypreparovaného tak, aby se živému co nejvíce podobal. Troufám si říci, že je to jedna z nejobtížnějších věcí, s nimiž entomolog přijde při své práci do kontaktu.
Strašilky jsou příkladem "měkkého" hmyzu. Chovám je už řadu let. Vzhledem k tomu, že v poslední době je dostupné velké množství jejich druhů, snažím se od každého druhu několik kusů vypreparovat, obohatit si sbírku a uchovat je pro další studijní účely. Spíš bych měl napsat, že se je celou řadu let snažím vypreparovat. Zkouším najít nějaký universální postup, kterým by se těla strašilek dochovala v ideální podobě. Proto se chci podělit o své zkušenosti

Postup:

1) Nebudu popisovat, jak by se měly rovnat končetiny a tykadla. Myslím si totiž, že je to podružný problém, při němž záleží na estetickém cítění člověka, ale také například na tom, aby se hmyz ve finální fázi vešel do krabice (při velikosti některých druhů to není samozřejmé).

2) Za podstatné považuji to, aby zůstal zachován tvar, velikost, barva. Vždy to jde jen do určité míry a já po svých pokusech a omylech postupuji několika způsoby, přičemž se rozhoduji, který ze způsobů použiji podle dvou základních kritérií: velikosti a zbarvení.

• Hmyz je velký, silný, tmavě zbarvený (šedohnědý, hnědý, hnědočerný): Strašilku rozstřihnu středem břišní strany od konce prvního zadečkového článku až před dva poslední články zadečku. Při takto dlouhém řezu se z těla dá snadněji vybrat veškerý obsah. Pinzetu lze zasunout daleko do hrudi, uchopit do ní žaludek a tahem zpět se vytáhne z těla celá trávicí trubice (od jícnu až po konec střeva). Poté se odstraní rozmnožovací soustava, tuk, větší část vzdušnic. Na špejli namotám vatu a tu namočím do octanu etylnatého (popř. dietyléteru), zasunu ji co nejdále ve směru k hlavě a mírně s ní pootáčím a postupně se dostanu zpět až ke konci zadečku. Na vatu se přitom namotávají neodstraněné zbytky tělních soustav a octanem se vnitřek těla odmastí. Navíc tato látka prolíná tkáněmi i dále, kam se špejlí nelze dostat. Nyní již zbývá uvést strašilku do původního stavu. Ulomím špejli, aby její délka dosahovala od konce zadečku po hranici mezi středohrudí a zadohrudí. Opět ji celou obalím vatou, ale nyní se snažím o množství takové, aby věrně vyplnilo vzniklou dutinu v těle. Vatu opět namočím do octanu a zasunu do hrudi a směrem od ní ke konci těla zatahuji přes ní okraje zadečkových článků, které k vlhké vatě snadno přilnou a i po vyprchání dané látky budou ve stále stejné poloze. Při pečlivé práci není pak řez prakticky vidět. Špejli nechávám uvnitř z toho důvodu, že nedovoluje zkracování a kroucení zadečku a mimo jiné značně usnadní ono vycpávání zadečku. A již stačí jen umístit strašilku na špendlík. Ten zapichuji do místa, kde končí v těle špejle, tedy v zadní části středohrudi.
  
  
• Hmyz je velký, silný, světlý (žlutohnědý, zelený): Postup stejný jako v předchozím případě, ale vybrání těla a vytírání vnitřku octanem musí být prováděno mnohem opatrněji a s větším citem, protože snadno může dojít na některých místech k úplnému setření barvy a takto vzniklá průhledná "okna" celou práci zkazí. Slyšel jsem od kolegů, že lze tato místa dobarvit, ale to jsem nikdy nedělal a nebudu to tudíž popisovat.
  
  
• Hmyz je malý, tenký, jemný: U takovéhoto hmyzu, kdy přemýšlíme, zda si ještě troufneme otevírat zadeček a kdy si přestáváme být jisti, že výsledek našeho snažení bude stát za onu námahu, doporučuji velmi rychlé a snadné řešení, které má celkem dobrý konečný efekt. Octan etylnatý natáhnu do injekční stříkačky, jehlu vbodnu mezi první a druhý zadečkový článek (první srůstá se zadohrudí), zasunu co nejdále k hlavě a po kapkách vstřikuji octan. Po každé kapce jehlu povytáhnu o kousek zpět. Týmž vpichem opakuji totéž ještě v opačném směru (od konce zadečku k hrudi). Na špendlík nenapichuji ihned, ale takto chemicky ošetřenou strašilku nejprve nechám chvíli osychat na savém papíru (rozhodně nepokládám na polystyren a podobný materiál, který při styku s octanem zmizí a ani se s vámi nerozloučí). Po oschnutí napíchnu na špendlík, srovnám tělní přívěsky a pak nezbývá, než čekat patřičnou dobu, než hmyz vyschne a ztvrdne.
  

Na samý závěr přeji všem, kteří se o preparaci strašilek pokusí, pevné nervy a hodně štěstí. I když budete preparovat několik jedinců od stejného druhu "stejným způsobem", bude totiž každý jedinec nakonec trochu jiný. Jeden bude "jako živý", u druhého můžete nabýt dojmu, že máte nějaký nový druh.

Vaše zkušenosti a názory - v mnohém jistě odlišné - mi můžete zasílat na můj e-mail.

Obsahově zpracoval Mgr. Milan Perný