Neophasma subapterum (PSG299)

PSG299 - Neophasma subapterum
(Redtenbacher 1906)

Podčeleď Pseudophasmatinae

Rozšíření Venezuela - Tachira

Vzhled bisexuální, barevně atraktivní strašilka s mikrokřídly.

samička max. 6 cm, základní barva je tmavě hnědá s bílou tečkou na boční straně každého článku těla. Někteří jedinci jsou zbarveni cihlově červeně. Dvoje mikrokřídla jsou zbarvena různě. První pár je zbarven černě se žlutou žilnatinou, druhý pár má žilnatinu červenou. Tykadla jsou delší než přední nohy.

sameček Subtilnější, jinak je zbarven stejně jako samička, velikost do 4,5 cm.

Potrava listy ptačího zobu, zimolezu, šeříku a jitrocelu kopinatého

Rozmnožování pohlavně, sameček se čato se samičkou páří nebo se na ni alespoň vozí, aby si zajistil přednostní reprodukci před ostatními samečky.

vajíčka Dlouhá 4 mm, šedohnědá s hrubým povrchem, podobná vajíčkům druhů čeledi Phasmatodea, jen jsou větší. Samičky je začínají volně vypouštět asi 3-4 týdny po posledním svlékání, až 2 denně.

inkubační doba 3-4 měsíce při teplotě 20-25°C, osvědčila se inkubace ve vlhkém vermikulitu.

nymfy Po vylíhnutí jsou nymfy tmavě hnědé s bílými konci tykadel. Vývoj do dospělosti trvá 3 až 3,5 měsíce.

Chov
Tento druh vyžaduje menší insektárium 20-25 cm na výšku, spíše suššího typu, já osobně používám staré akvárium s celou horní plochou odvětranou muším pletivem. Rosit stačí 2-3 za týden i když já osobně rosím denně až obden s ostatními strašilkami, ale opravdu jen trochu, aby se hlavně samice mohly napít a nedocházelo případně k dehydrataci, ale zároveň tolik aby se voda rychle odpařila. Ve vlhkém insektáriu dochází k úhynu.

Stejně jako Peruphasma schultei vypouští obranný sekret, který dráždí dýchací cesty, pozor na oči, také vniknutí do oděrek není příjemné. Síla látky ale není taková jako u P. schultei.

O tento druh se zasloužili čeští chovatelé, z Venezuely ho přivezli zaměstnanci pražské ZOO. Od nich se dostal do ostatních českých chovů. O rozšíření k ostatním evropským chovatelům se postaral hlavně Marek Nohejl, který již za první rok chovu předal stovky vajíček desítkám chovatelů. Dnes je to již v chovech poměrně běžný druh, i když na Peruphasmu schultei určitě nemá.

Podčeleď	Pseudophasmatinae
Rozšíření	Venezuela - Tachira
Vzhled	bisexuální, barevně atraktivní strašilka s mikrokřídly.
	samička	max. 6 cm, základní barva je tmavě hnědá s bílou tečkou na boční straně každého článku těla. Někteří jedinci jsou zbarveni cihlově červeně. Dvoje mikrokřídla jsou zbarvena různě. První pár je zbarven černě se žlutou žilnatinou, druhý pár má žilnatinu červenou. Tykadla jsou delší než přední nohy.
	sameček	Subtilnější, jinak je zbarven stejně jako samička, velikost do 4,5 cm.
Potrava	listy ptačího zobu, zimolezu, šeříku a jitrocelu kopinatého
Rozmnožování	pohlavně, sameček se čato se samičkou páří nebo se na ni alespoň vozí, aby si zajistil přednostní reprodukci před ostatními samečky.
	vajíčka	Dlouhá 4 mm, šedohnědá s hrubým povrchem, podobná vajíčkům druhů čeledi Phasmatodea, jen jsou větší. Samičky je začínají volně vypouštět asi 3-4 týdny po posledním svlékání, až 2 denně.
	inkubační doba	3-4 měsíce při teplotě 20-25°C, osvědčila se inkubace ve vlhkém vermikulitu.
	nymfy	Po vylíhnutí jsou nymfy tmavě hnědé s bílými konci tykadel. Vývoj do dospělosti trvá 3 až 3,5 měsíce.
Chov	Tento druh vyžaduje menší insektárium 20-25 cm na výšku, spíše suššího typu, já osobně používám staré akvárium s celou horní plochou odvětranou muším pletivem. Rosit stačí 2-3 za týden i když já osobně rosím denně až obden s ostatními strašilkami, ale opravdu jen trochu, aby se hlavně samice mohly napít a nedocházelo případně k dehydrataci, ale zároveň tolik aby se voda rychle odpařila. Ve vlhkém insektáriu dochází k úhynu. Stejně jako Peruphasma schultei vypouští obranný sekret, který dráždí dýchací cesty, pozor na oči, také vniknutí do oděrek není příjemné. Síla látky ale není taková jako u P. schultei. O tento druh se zasloužili čeští chovatelé, z Venezuely ho přivezli zaměstnanci pražské ZOO. Od nich se dostal do ostatních českých chovů. O rozšíření k ostatním evropským chovatelům se postaral hlavně Marek Nohejl, který již za první rok chovu předal stovky vajíček desítkám chovatelů. Dnes je to již v chovech poměrně běžný druh, i když na Peruphasmu schultei určitě nemá.