Phyllium sp. (PSG278)

PSG278 - Phyllium sp. "Filipíny"
(?)

Podčeleď	Phylliinae
Rozšíření	střední patro tropických deštných lesů na Filipínách
Vzhled	tvarem těla připomíná list stromu či keře barva je nejčastěji zelená, může být ale i žlutá, okrová či hnědavá, případně se skvrnami těchto barev
	samička	délka 7 až 8 cm, krátká tykadla; dobře vyvinutý první pár tužších křídel má někdy barevně zvýrazněné žilkování; druhý pár křídel je nevyvinutý 6 svleků, dospělá samička žije zhruba 6 měsíců
	sameček	délka zhruba 5 cm, dlouhá tykadla, zadeček štíhlejší než u samice, první pár křídel je zkrácený, přesahuje je druhý pár bezbarvých, dobře vyvinutých křídel 5 svleků, dospělý sameček žije až 3 měsíce
Potrava	listy ostružiníku, maliníku, dubu
Rozmnožování	pohlavně či partenogeneticky
	vajíčka	nepravidelného oválného tvaru, asi 5mm velká, hnědá, po snesení s "hladkým" povrchem; ve vlhkém prostředí se kolem víčka a ve dvou řadách na části povrchu hustě vztyčí výrůstky a vajíčka tak získají zcela jiný, "chlupatý" vzhled, který už je nevratný a zůstává i při poklesu vlhkosti
	inkubační doba	3-4 měsíce
	nymfy	líhnou se téměř 1,5 cm velké; šedohnědé až černé s bílými skvrnami, po několika dnech zelenají a bílé skvrny se ztrácejí; samice mají v pozdějších instarech konec zadečku mírně vykrojený, samcům se zužuje zadeček až k poslednímu článku více přímo vývoj do imága trvá zhruba 4 až 5 měsíců, rychlejší je u samců
Chov	Tento dosud blíže neurčený druh lupenitky nalezený na Filipínách žije podobně jako ostatní zástupci rodu Phyllium ve větvích tropických stromů a větších keřů. Zdržuje se tedy spíše ve vyšším a středním patře tropického pralesa. Samci jsou narozdíl od samic v dospělosti schopni letu, nejsou to ale nijak vytrvalí a obratní letci. Phyllium sp. má prakticky totožné požadavky pro domácí chov jako další druhy déle chovaných lupenitek Phyllium giganteum a Phyllium bioculatum. Vyhovuje mu středně vzdušné insektárium s každodenním rosením. Vyšší vzdušnou vlhkost je dobré zabezpečit pro časné ranní hodiny, kdy se nymfy lupenitek svlékají. Je vhodné tedy rosit až pozdě večer a větrání zajistit takové, aby potřebná vlhkost do ranních hodin neklesla na příliš nízkou hodnotu. Tomu může pomoci i vrstva substrátu na dně insektária, dobře se osvědčuje i plát molitanu, který je při pravidelné údržbě hygieničtější. Je však třeba mít na paměti riziko, že při příliš malém větrání a příliš vysoké vlhkosti se nádrž může "zapařit", což může mít za následek odpadání nohou nymf a jejich úhyn. U tohoto druhu lupenitek jsem se s tím sice zatím nesetkal, ale zároveň jsem jejich odolnost proti této nepříjemnosti ani netestoval. Naopak příliš nízká vlhkost představuje riziko pro úspěšný svlek, problematický může být někdy svlek poslední. Nalezení správného vlhkostního režimu, rosení a ideálního větrání považuji za základní aspekt úspěšného (a neúspěšného) chovu lupenitek obecně. Velikost insektária volíme podle instaru lupenitek a počtu jedinců s přihlédnutím k vhodným místům k nerušenému svlékání, tedy potřebnému zavěšení za zadní nohy. Teplota vyhovuje pokojová, zhruba 22-28°C. Tři až čtyři týdny po posledním svleku samice začíná klást vajíčka, v průměru 1 až 3 denně. Vzhledem ke kratšímu dospělému životu samců a jejich rychlejšímu vývoji může být někdy problém zabezpečit dospělým samicím oplodnění. Vývoj samců lze poněkud přibrzdit a i dospělý život prodloužit (o 1-2 měsíce) jejich chovem v chladnějším prostředí s teplotou kolem 19-20°C. Je však třeba mít na paměti možné riziko úhynu při teplotách mimo optimum. Neoplodněné samice jsou jinak schopné rozmnožovat se i partenogeneticky. Líhnivost oplodněných vajíček je při běžném způsobu inkubace (na molitanu nebo síťovině), za optimální chovné teploty a vlhkosti a při občasném porosení vcelku vysoká. O případné rozdílné líhnivosti partenogenetických vajíček mi není nic známo. Čerstvě vylíhlé nymfy je vhodné nechat několikrát napít (děje se opatrným porosením) a teprve po 2 až 3 dnech je šetrně přendat na krmnou rostlinu, za kterou doporučuji pouze ostružiník. Další pohled na lupenitky obecně a jejich chov najdete zde. (se svými chovatelskými zkušenostmi se podělil Milan Souček)