Spinohirasea bengalensis (PSG272)

PSG272 - Spinohirasea bengalensis
(Brunner 1907)
synonymum Menexenus bengalensis,Spinihphasma crassithorax,
Spinohirasea crassithorax

Podčeleď Lonchodinae

Rozšíření Centrální část Vietnamu - provincie Ha tinh

Vzhled Bezkřídlá, bisexuální otrněná strašilka. Tykadla jsou dlouhá u obou pohlaví.

samička délka max. 7cm
Podkladová barva je světle zelená s tmavězelenými skvrnami. Na každěm boku se k zadečku táhne úzký růžový pruh. Také spodní část hrudi je růžová, spodní část zadečku světlá. Na zádech je velké množství trnů. Po zaplnění vajíčky samičce velmi ztloustne zadeček.

sameček max. délka - 5 cm
Shodné zabarvení se samičkou, ale je mnohem subtilnější.

Potrava Značně polyfágní druh, přijímá listy Břečťanu, třezalky, ostružiny, zlatice, ptačího zobu, vinné révy, lísky. Mně se osvědčil chov na ostružině. Na zahraničních stránkách je uvedeno, že také velmi dobře přijímá břečtan (podobně jako příbuzný druh Neohirasea maerens), to ale nemohu potvrdit a bude nutné to vyzkoušet.

Rozmnožování pohlavně, páření jsou častá, sameček se často na samičce vozí podobně jako u strašilek rodu Anisomorpha.

vajíčka Kulovitá, hnědá, zrnitá 3 mm dlouhá. Mikropylární ploška je srdcovitá a vzhledem k velikosti vajíčka poměrně malá. Samičky je vypouštějí volně. Při porovnání s příbuzným druhem Neohirasea maerens je jejich produkce velmi malá, což je ale pochopitelné vzhledem k rozdílné velikosti vajíček.

inkubační doba Při teplotě 25°C trvá 5-6 měsíců.

nymfy Líhnou se 1,5 - 1,8cm dlouhé, vývoj do dospělosti je okolo 4 měsíců. Pohlaví lze rozlišit od druhého svleku, kdy jsou u samečka vidět základy pářícího aparátu.

Chov
Chov tohoto druhu není náročný. Vyžaduje vyšší vzdušnou vlhkost zhruba 80%, což znamená, že vyžaduje méně odvětrávané terárium a každodenní postřik. Nejlépe je rosit navečer. Pro chov tohoto druhu se osvědčily plastové nádoby s minimální výškou 20cm.
Tyto strašilky vyžadují stále čerstvou potravu, které spotřebují velké množství vzhledem ke své velikosti. Je to způsobeno také tím, že při přijímání potravy často listy odkousnou a ty pak spadnou nevyužity na zem.
Velmi zajímavé je na těchto strašilkách jejich velmi husté otrnění, které slouží pouze k odrazení nepřátel, a v žádném případě se při manipulaci s nimi nemusíme trnů bát.
Nepříjemným jevem u této strašilky je, že občas může trpět "stresem". Někdy se totiž stane, že dospělí jedinci několik dní po převozu uhynou. U nymf je toto riziko daleko menší. Tuto informaci nemohu potvrdit, neboť se mi u tohoto druhu nic podobného nestalo.

Obsahově zpracoval: Marek Nohejl

Podčeleď	Lonchodinae
Rozšíření	Centrální část Vietnamu - provincie Ha tinh
Vzhled	Bezkřídlá, bisexuální otrněná strašilka. Tykadla jsou dlouhá u obou pohlaví.
	samička	délka max. 7cm Podkladová barva je světle zelená s tmavězelenými skvrnami. Na každěm boku se k zadečku táhne úzký růžový pruh. Také spodní část hrudi je růžová, spodní část zadečku světlá. Na zádech je velké množství trnů. Po zaplnění vajíčky samičce velmi ztloustne zadeček.
	sameček	max. délka - 5 cm Shodné zabarvení se samičkou, ale je mnohem subtilnější.
Potrava	Značně polyfágní druh, přijímá listy Břečťanu, třezalky, ostružiny, zlatice, ptačího zobu, vinné révy, lísky. Mně se osvědčil chov na ostružině. Na zahraničních stránkách je uvedeno, že také velmi dobře přijímá břečtan (podobně jako příbuzný druh Neohirasea maerens), to ale nemohu potvrdit a bude nutné to vyzkoušet.
Rozmnožování	pohlavně, páření jsou častá, sameček se často na samičce vozí podobně jako u strašilek rodu Anisomorpha.
	vajíčka	Kulovitá, hnědá, zrnitá 3 mm dlouhá. Mikropylární ploška je srdcovitá a vzhledem k velikosti vajíčka poměrně malá. Samičky je vypouštějí volně. Při porovnání s příbuzným druhem Neohirasea maerens je jejich produkce velmi malá, což je ale pochopitelné vzhledem k rozdílné velikosti vajíček.
	inkubační doba	Při teplotě 25°C trvá 5-6 měsíců.
	nymfy	Líhnou se 1,5 - 1,8cm dlouhé, vývoj do dospělosti je okolo 4 měsíců. Pohlaví lze rozlišit od druhého svleku, kdy jsou u samečka vidět základy pářícího aparátu.
Chov	Chov tohoto druhu není náročný. Vyžaduje vyšší vzdušnou vlhkost zhruba 80%, což znamená, že vyžaduje méně odvětrávané terárium a každodenní postřik. Nejlépe je rosit navečer. Pro chov tohoto druhu se osvědčily plastové nádoby s minimální výškou 20cm. Tyto strašilky vyžadují stále čerstvou potravu, které spotřebují velké množství vzhledem ke své velikosti. Je to způsobeno také tím, že při přijímání potravy často listy odkousnou a ty pak spadnou nevyužity na zem. Velmi zajímavé je na těchto strašilkách jejich velmi husté otrnění, které slouží pouze k odrazení nepřátel, a v žádném případě se při manipulaci s nimi nemusíme trnů bát. Nepříjemným jevem u této strašilky je, že občas může trpět "stresem". Někdy se totiž stane, že dospělí jedinci několik dní po převozu uhynou. U nymf je toto riziko daleko menší. Tuto informaci nemohu potvrdit, neboť se mi u tohoto druhu nic podobného nestalo. Obsahově zpracoval: Marek Nohejl