Peruphasma schultei (PSG270)

PSG270 - Peruphasma schultei
(Conle a Hennemnn 2005)
synonymum Autolyca sp, Manticomorpha sp.

Podčeleď Pseudophasmatinae

Rozšíření Sever Peru - oblast Cordillera del Condor (n.v. 1200-1800)

Vzhled Malý, černě zbarvený druh se sametovým povrchem těla. Má dva páry černých mikrokřídel s bílou síťovitou kresbou. Druhý pár křídel často při vyrušení roztahují, jeho spodní část je červená. Obě pohlaví mají žluté oči a červená ústa.

samička délka zhruba 5 až 7 cm,
oproti samečkovi je masivnější, zvláště při zaplnění vajíčky

sameček délka zhruba 4 až 5 cm,
subtilnější než samička

Potrava V přirozeném prostředí se tento druh živí pepřovcem (Schinus sp.) čeleď ledviníkovité (Anacardiaceae).Pokusy s dalšími rostlinami této čeledě - škumpa (Rhus), ruj (cotinus) a jiné nebyly úspěšné.
V chovu jako většina druhů čeledi Pseudophasmatinae bez potíží přijímá rostliny čeledi olivovníkovité (Oleaceae) - ptačí zob (ligustrum), šeřík (Syringa) a Zlatice (Forsythie)-lidově zlatý déšť. Obzvlášť dobře je také přijímaný Zimolez (Lonicera) z čeledi zimolezoité (Caprifoliaceae). Z tohoto výčtu jsou nejlepší variantou ptačí zob a zimolez, jelikož mají i stálezelené kultivary.

Rozmnožování pohlavně, páření jsou častá, sameček se často na samičce vozí, aniž by se s ní pářil

vajíčka Jsou černá oválná a hladká asi 4mm dlouhá. Samice začíná snášet asi 2-3 týdny po dospělostním svleku, v nejlepší kondici dokáže naklást i 12 vajíček denně, v kladení je určitá periodicita, kdy samička všechna vajíčka vyklade a další snese zase až po zaplnění.

inkubační doba 4-5 měsíců při teplotě 20°C, při vyšší teplotě i méně než za 4 měsíce, ale tyto teploty neodpovídají teplotám v přirozeném prostředí

nymfy vývoj do dospělosti trvá až 6 měsíců v závislosti na teplotě

Chov Optimální je insektárium asi 25 cm na výšku, se spíše sušším režimem a vlhkostí asi 40-60%. Insektárium proto tak často nerosíme, stačí třikrát do týdne, pokud je dostatečně odvětrávané. Při správném dodržení vlhkostního režimu a přísunu čerstvé potravy jsou u tohoto druhu velmi malé ztráty. Pokud je vlhkost nižší než 40% špatně se svlékají, ve svlečce jim většinou zůstávají tykadla. V chovu mírně převládají samice. Mladé nymfy můžeme chovat pospolu s dospělci. Tyto strašilky jsou totiž poměrně dlouhověké.
Tento druh je zajímavý svou chemickou obranou. Tak jako některé další druhy čeledi Pseudophasmatinae (Pseudophasma, Anisomorpha…) vypouštějí dráždivou látku bílého zbarvení. Proto je třeba při výměně potravy, zvláště máme-li v chovu více jedinců pohromadě dávat pozor. Větší nadýchání, dráždivé látky či vnesení látky do oka nebo nosu má za následek kýchání, pláč či kašel… Mohou být také zasaženy sliznice. Opravdu to není nic příjemného. Při mytí rukou se látka občas dostane do nějaké oděrky a tato chvíli pálí. Asi jako slabá dezinfekce (pozor na ruce poškrábané od ostružin).
Conle and Hennemann 2005 uvádějí, že v přírodě se za dne schovávají za listy bromélií, ale v chovu se většinou nesnaží ukrýt. Musíme si však dát pozor na jejich rychlost, protože jsou při vyrušení poměrně rychlé.
Tato strašilka byla pojmenována podle diplomovaného biologa Rainera Schulteho, který se zasloužil o její objevení.
V přírodě žije tato strašilka v přírodní rezervaci o výměře okolo 5 ha, která byla zřízena na ochranu tohoto endemitního druhu. Záštitu nad touto rezervací převzal biologický institut NRO INBICO a peruánská vláda.

Obsahově zpracoval: Marek Nohejl

800x535 1024x685

Vajíčka

535x800 685x1024

Nymfa

800x535 1024x685

Dospělý sameček

800x535 1024x685

Samička v předposledním svleku

800x535 1024x685

Detail hlavy samičky

Podčeleď	Pseudophasmatinae
Rozšíření	Sever Peru - oblast Cordillera del Condor (n.v. 1200-1800)
Vzhled	Malý, černě zbarvený druh se sametovým povrchem těla. Má dva páry černých mikrokřídel s bílou síťovitou kresbou. Druhý pár křídel často při vyrušení roztahují, jeho spodní část je červená. Obě pohlaví mají žluté oči a červená ústa.
	samička	délka zhruba 5 až 7 cm, oproti samečkovi je masivnější, zvláště při zaplnění vajíčky
	sameček	délka zhruba 4 až 5 cm, subtilnější než samička
Potrava	V přirozeném prostředí se tento druh živí pepřovcem (Schinus sp.) čeleď ledviníkovité (Anacardiaceae).Pokusy s dalšími rostlinami této čeledě - škumpa (Rhus), ruj (cotinus) a jiné nebyly úspěšné. V chovu jako většina druhů čeledi Pseudophasmatinae bez potíží přijímá rostliny čeledi olivovníkovité (Oleaceae) - ptačí zob (ligustrum), šeřík (Syringa) a Zlatice (Forsythie)-lidově zlatý déšť. Obzvlášť dobře je také přijímaný Zimolez (Lonicera) z čeledi zimolezoité (Caprifoliaceae). Z tohoto výčtu jsou nejlepší variantou ptačí zob a zimolez, jelikož mají i stálezelené kultivary.
Rozmnožování	pohlavně, páření jsou častá, sameček se často na samičce vozí, aniž by se s ní pářil
	vajíčka	Jsou černá oválná a hladká asi 4mm dlouhá. Samice začíná snášet asi 2-3 týdny po dospělostním svleku, v nejlepší kondici dokáže naklást i 12 vajíček denně, v kladení je určitá periodicita, kdy samička všechna vajíčka vyklade a další snese zase až po zaplnění.
	inkubační doba	4-5 měsíců při teplotě 20°C, při vyšší teplotě i méně než za 4 měsíce, ale tyto teploty neodpovídají teplotám v přirozeném prostředí
	nymfy	vývoj do dospělosti trvá až 6 měsíců v závislosti na teplotě
Chov	Optimální je insektárium asi 25 cm na výšku, se spíše sušším režimem a vlhkostí asi 40-60%. Insektárium proto tak často nerosíme, stačí třikrát do týdne, pokud je dostatečně odvětrávané. Při správném dodržení vlhkostního režimu a přísunu čerstvé potravy jsou u tohoto druhu velmi malé ztráty. Pokud je vlhkost nižší než 40% špatně se svlékají, ve svlečce jim většinou zůstávají tykadla. V chovu mírně převládají samice. Mladé nymfy můžeme chovat pospolu s dospělci. Tyto strašilky jsou totiž poměrně dlouhověké. Tento druh je zajímavý svou chemickou obranou. Tak jako některé další druhy čeledi Pseudophasmatinae (Pseudophasma, Anisomorpha…) vypouštějí dráždivou látku bílého zbarvení. Proto je třeba při výměně potravy, zvláště máme-li v chovu více jedinců pohromadě dávat pozor. Větší nadýchání, dráždivé látky či vnesení látky do oka nebo nosu má za následek kýchání, pláč či kašel… Mohou být také zasaženy sliznice. Opravdu to není nic příjemného. Při mytí rukou se látka občas dostane do nějaké oděrky a tato chvíli pálí. Asi jako slabá dezinfekce (pozor na ruce poškrábané od ostružin). Conle and Hennemann 2005 uvádějí, že v přírodě se za dne schovávají za listy bromélií, ale v chovu se většinou nesnaží ukrýt. Musíme si však dát pozor na jejich rychlost, protože jsou při vyrušení poměrně rychlé. Tato strašilka byla pojmenována podle diplomovaného biologa Rainera Schulteho, který se zasloužil o její objevení. V přírodě žije tato strašilka v přírodní rezervaci o výměře okolo 5 ha, která byla zřízena na ochranu tohoto endemitního druhu. Záštitu nad touto rezervací převzal biologický institut NRO INBICO a peruánská vláda. Obsahově zpracoval: Marek Nohejl