Pylaemenes guangxiensis (PSG248)

PSG248 - Pylaemenes guangxiensis
(Bi & Li, 1994)

Podčeleď Heteropteryginae

Rozšíření Čína, Hongkong

Vzhled Miniaturní, dlouhověká, bezkřídlá strašilka s atraktivním zbarvením.

samička až 5cm, barevná kresba je v různých odstínech hnědé, u některých samic se objevují také černá, nebo bílá. Tykadla jsou krátká, nedosahují délky předních končetin.

sameček V chovech ani v přírodě ještě nebyl zaznamenán.

Potrava Listy ostružiníku, maliníku, jahodníku.

Rozmnožování Partenogeneticky

vajíčka Asi 4 mm dlouhé, oválné, pokryté chloupky podobně jako u druhu Epidares nolimetangere. Samičky je začínají klást 6 týdnů po dospělostním svleku do vlhkého substrátu, 1-3 týdně.

inkubační doba 4-6 měsíců v závislosti na teplotě (20-25 °C), inkubujeme přímo v teráriu, i tak je procento líhnivosti poměrně vysoké.

nymfy Čerstvě vylíhlé nymfy jsou asi 1cm dlouhé, hnědé. V dalších svlecích se začínají podobat dospělcům, jen nemají rozšířený zadeček jako dospělá samička. Vývoj do dospělosti je o něco delší než u ostatních druhů strašilek - okolo jednoho roku.

Chov
Pro tento miniaturní druh postačuje vlhké terárium (rosit minimálně obden) na výšku alespoň 20cm, na dně s vlhkým substrátem, nejlépe lignocelem či rašelinou do kterého samičky kladou vajíčka. Substrát by měl zůstat neustále vlhký, ne mokrý aby vajíčka neplesnivěla, protože je lépe když se vajíčka nevybírají a nechají se vylíhnout přímo v insektáriu. Vzhledem k podobnosti s vajíčky či nymfami jiných malých druhů (Epidares, Dares) je lépe chovat tyto druhy odděleně což by vzhledem k jejich velikosti neměl být problém, bohatě jim totiž vyhovuje plastová dóza o obsahu 5,7l prodávaná na terarijních burzách. Do terária je vhodné přidat také kus kůry, zvláště dospělé samičky na ní tráví mnoho času. Při výměně potravy je nutné dávat pozor, abychom nevyhodili malé nymfy, které se převážně schovávají na spodu listu či přitisknuté ke stonku. Toto chování se odvíjí od jejich života v přírodě, žijí totiž většinou v nejnižším patře lesa, kde mají potravu a blízko k zemi, kam kladou vajíčka, či se schovávají v kůře stromů, aby se ukryly před případnými predátory.

Tento druh přibyl do českých chovů poměrně nedávno, ale díky svému atraktivnímu vzhledu, velikosti, nenáročnosti a dlouhověkosti si již získal místo u mnohých chovatelů. Samičky se totiž podobně jako u druhu E. nolimetangere dožívají v dospělosti i dvou let.

Podčeleď	Heteropteryginae
Rozšíření	Čína, Hongkong
Vzhled	Miniaturní, dlouhověká, bezkřídlá strašilka s atraktivním zbarvením.
	samička	až 5cm, barevná kresba je v různých odstínech hnědé, u některých samic se objevují také černá, nebo bílá. Tykadla jsou krátká, nedosahují délky předních končetin.
	sameček	V chovech ani v přírodě ještě nebyl zaznamenán.
Potrava	Listy ostružiníku, maliníku, jahodníku.
Rozmnožování	Partenogeneticky
	vajíčka	Asi 4 mm dlouhé, oválné, pokryté chloupky podobně jako u druhu Epidares nolimetangere. Samičky je začínají klást 6 týdnů po dospělostním svleku do vlhkého substrátu, 1-3 týdně.
	inkubační doba	4-6 měsíců v závislosti na teplotě (20-25 °C), inkubujeme přímo v teráriu, i tak je procento líhnivosti poměrně vysoké.
	nymfy	Čerstvě vylíhlé nymfy jsou asi 1cm dlouhé, hnědé. V dalších svlecích se začínají podobat dospělcům, jen nemají rozšířený zadeček jako dospělá samička. Vývoj do dospělosti je o něco delší než u ostatních druhů strašilek - okolo jednoho roku.
Chov	Pro tento miniaturní druh postačuje vlhké terárium (rosit minimálně obden) na výšku alespoň 20cm, na dně s vlhkým substrátem, nejlépe lignocelem či rašelinou do kterého samičky kladou vajíčka. Substrát by měl zůstat neustále vlhký, ne mokrý aby vajíčka neplesnivěla, protože je lépe když se vajíčka nevybírají a nechají se vylíhnout přímo v insektáriu. Vzhledem k podobnosti s vajíčky či nymfami jiných malých druhů (Epidares, Dares) je lépe chovat tyto druhy odděleně což by vzhledem k jejich velikosti neměl být problém, bohatě jim totiž vyhovuje plastová dóza o obsahu 5,7l prodávaná na terarijních burzách. Do terária je vhodné přidat také kus kůry, zvláště dospělé samičky na ní tráví mnoho času. Při výměně potravy je nutné dávat pozor, abychom nevyhodili malé nymfy, které se převážně schovávají na spodu listu či přitisknuté ke stonku. Toto chování se odvíjí od jejich života v přírodě, žijí totiž většinou v nejnižším patře lesa, kde mají potravu a blízko k zemi, kam kladou vajíčka, či se schovávají v kůře stromů, aby se ukryly před případnými predátory. Tento druh přibyl do českých chovů poměrně nedávno, ale díky svému atraktivnímu vzhledu, velikosti, nenáročnosti a dlouhověkosti si již získal místo u mnohých chovatelů. Samičky se totiž podobně jako u druhu E. nolimetangere dožívají v dospělosti i dvou let.