Orestes mouhotii (PSG192)

PSG192 - Orestes mouhotii
(Bates, 1865)
synonymum Datames mouhotii

Podčeleď Heteropteryginae

Rozšíření Thajsko, Malajsie, Kambodža

Vzhled bezkřídlý, drobný druh, tělo je drsné s drobnými výrůstky, připomíná kůru stromu; tykadla krátká, nepřesahují první pár nohou

samička délka zhruba 4,5 až 5 cm,
barva - několik odstínů hnědé s černými tečkami

sameček délka zhruba 4 cm,
štíhlejší než samice, dlouhou dobu nebyl znám

Potrava listy ostružiníku, maliníku, lísky, dubu, ptačího zobu, růže

Rozmnožování partenogeneticky

vajíčka mírně oválná až kulovitá, asi 4mm velká, šedá,
hustě pokrytá chloupky s háčky na konci

inkubační doba 4-6 měsíců, při vyšší teplotě a vlhkosti výjimečně i kratší než 4 měsíce

nymfy líhnou se asi 17mm velké, po vylíhnutí šedohnědé až béžové, v pozdějších instarech tmavnou
vývoj do imága trvá 9 až 12 měsíců

Chov
Orestes mouhotii získal své druhové jméno na počest francouzského cestovatele a přírodovědce z 19. století Henriho Mouhota. Původně byl Batesem pojmenován Acanthoderus mouhotii, v roce 1906 byl Redtenbacherem přesunut do rodu Datames a v současné systematice se nachází v rodu Orestes. V starší a původní systematice uvedené i zde na stránkách se řadí do podčeledi Heteropteryginae, v novějších verzích bývá taxonomy zařazován do podčeledi Dataminae. Zajímavě zní nevědecké anglické pojmenování této strašilky, kdy je někdy nazývána "Small Cigar Stick Insect", tedy "malá doutníková strašilka".

Jedná se o drobný, ve všech instarech velmi klidný a nepříliš pohyblivý druh s noční aktivitou. V přírodě žije v tropických lesích jihovýchodní Asie, jeho první nález z 19. století byl v Kambodži, chované populace jsou z Thajska a Malajsie. O jeho existenčních podmínkách v přirozeném prostředí mi není nic známo, patrně ale bude také obývat spíše nižší patro pralesa jako příbuzné rody Dares a Epidares. Nasvědčují tomu i jeho zvyky a chování v domácím chovu. Orestes mouhotii je typický svou klidovou pozicí na větvičce s nohama přiloženýma k tělu, které společně s tykadly prodlužují jeho linii. Velmi zdařile tak imituje kus kůry.

Vzhledem k velikosti druhu pro chov postačí i malé insektárium, ale s vyšší vzdušnou vlhkostí a pravidelným, nejlépe každodenním rosením. Na dno je pro udržení stálé vlhkosti vhodné umístit vrstvu substrátu, například rašeliny. Pro potřebnou vysokou vlhkost v chovu je třeba věnovat zvýšenou pozornost možnosti výskytu plísně. Teplota vyhovuje pokojová 20-28°C.

Jako potravu předkládám pouze listy ostružiníku, který od vylíhnutí velmi dobře přijímá. Z jiných chovů je hlášené úspěšné prosperování i na dubu, lísce, ptačím zobu a jiných rostlinách. Přechod z jedné rostliny na druhou ale není vždy bezproblémový.

Samice mají nejen dlouhý vývoj, ale jsou i v dospělosti velmi dlouhověké, jako imága mohou žít až 2 roky a podle informací z jiných chovů za ideálních podmínek údajně i déle než 3 roky. V potvrzení této obdivuhodné délky života zatím bohužel nemohu posloužit vlastními zkušenostmi. Přestože je samec Orestes mouhotii již znám a vědecky popsán, druh se stále chová v partenogenetických populacích.

Líhnivost vajíček je při chovné teplotě a vlhkosti vysoká. Vajíčka jsem inkuboval na síťovině s pravidelným rosením, později v malé nádobce s vlhkou rašelinou umístěnou přímo v odchovce s nymfami. Dobré výsledky dává také inkubace na vermikulitu. Je ale zajisté možné úspěšně vyzkoušet a používat mnoho dalších způsobů.

Obsahově zpracoval: Milan Souček

800x600 1024x768

Nymfa po 4. svleku

800x600 1024x768

Nymfa svlek před dospělostí

Podčeleď	Heteropteryginae
Rozšíření	Thajsko, Malajsie, Kambodža
Vzhled	bezkřídlý, drobný druh, tělo je drsné s drobnými výrůstky, připomíná kůru stromu; tykadla krátká, nepřesahují první pár nohou
	samička	délka zhruba 4,5 až 5 cm, barva - několik odstínů hnědé s černými tečkami
	sameček	délka zhruba 4 cm, štíhlejší než samice, dlouhou dobu nebyl znám
Potrava	listy ostružiníku, maliníku, lísky, dubu, ptačího zobu, růže
Rozmnožování	partenogeneticky
	vajíčka	mírně oválná až kulovitá, asi 4mm velká, šedá, hustě pokrytá chloupky s háčky na konci
	inkubační doba	4-6 měsíců, při vyšší teplotě a vlhkosti výjimečně i kratší než 4 měsíce
	nymfy	líhnou se asi 17mm velké, po vylíhnutí šedohnědé až béžové, v pozdějších instarech tmavnou vývoj do imága trvá 9 až 12 měsíců
Chov	Orestes mouhotii získal své druhové jméno na počest francouzského cestovatele a přírodovědce z 19. století Henriho Mouhota. Původně byl Batesem pojmenován Acanthoderus mouhotii, v roce 1906 byl Redtenbacherem přesunut do rodu Datames a v současné systematice se nachází v rodu Orestes. V starší a původní systematice uvedené i zde na stránkách se řadí do podčeledi Heteropteryginae, v novějších verzích bývá taxonomy zařazován do podčeledi Dataminae. Zajímavě zní nevědecké anglické pojmenování této strašilky, kdy je někdy nazývána "Small Cigar Stick Insect", tedy "malá doutníková strašilka". Jedná se o drobný, ve všech instarech velmi klidný a nepříliš pohyblivý druh s noční aktivitou. V přírodě žije v tropických lesích jihovýchodní Asie, jeho první nález z 19. století byl v Kambodži, chované populace jsou z Thajska a Malajsie. O jeho existenčních podmínkách v přirozeném prostředí mi není nic známo, patrně ale bude také obývat spíše nižší patro pralesa jako příbuzné rody Dares a Epidares. Nasvědčují tomu i jeho zvyky a chování v domácím chovu. Orestes mouhotii je typický svou klidovou pozicí na větvičce s nohama přiloženýma k tělu, které společně s tykadly prodlužují jeho linii. Velmi zdařile tak imituje kus kůry. Vzhledem k velikosti druhu pro chov postačí i malé insektárium, ale s vyšší vzdušnou vlhkostí a pravidelným, nejlépe každodenním rosením. Na dno je pro udržení stálé vlhkosti vhodné umístit vrstvu substrátu, například rašeliny. Pro potřebnou vysokou vlhkost v chovu je třeba věnovat zvýšenou pozornost možnosti výskytu plísně. Teplota vyhovuje pokojová 20-28°C. Jako potravu předkládám pouze listy ostružiníku, který od vylíhnutí velmi dobře přijímá. Z jiných chovů je hlášené úspěšné prosperování i na dubu, lísce, ptačím zobu a jiných rostlinách. Přechod z jedné rostliny na druhou ale není vždy bezproblémový. Samice mají nejen dlouhý vývoj, ale jsou i v dospělosti velmi dlouhověké, jako imága mohou žít až 2 roky a podle informací z jiných chovů za ideálních podmínek údajně i déle než 3 roky. V potvrzení této obdivuhodné délky života zatím bohužel nemohu posloužit vlastními zkušenostmi. Přestože je samec Orestes mouhotii již znám a vědecky popsán, druh se stále chová v partenogenetických populacích. Líhnivost vajíček je při chovné teplotě a vlhkosti vysoká. Vajíčka jsem inkuboval na síťovině s pravidelným rosením, později v malé nádobce s vlhkou rašelinou umístěnou přímo v odchovce s nymfami. Dobré výsledky dává také inkubace na vermikulitu. Je ale zajisté možné úspěšně vyzkoušet a používat mnoho dalších způsobů. Obsahově zpracoval: Milan Souček