Phenacephorus cornucervi (PSG73)

PSG73 - Phenacephorus cornucervi
(Brunner 1907)

Podčeleď Lonchodinae

Rozšíření Borneo - Sabah

Vzhled Bezkřídlý, bizarně vyhlížející druh s výrazným pohlavním dimorfismem.

samička
max. 8 cm, ale průměrně okolo 7cm
U samiček je obrovská barevná a tvarová variabilita, v podstatě ani dvě samice nejsou stejné. Základní barva je od pískové po všechny odstíny hnědé, nebo jejich mix. V menším množství mohou být různě zastoupeny zelená, černá a bílá. Ani výrůstky nemají všechny samice stejné. Všechny samice mají lalokovité výrůstky na prvním a středním páru nohou, dále mají výrůstky na hlavě (tzv. myší ouška - z německého Mausohren), za hlavou a na konci zadečku. Velikost a zbarvení těchto výrůstku je však individuální. Některé samičky mají na zadečku množství trnů směřujících dozadu. Zvlášť hezké jsou samice se zelenými výrůstky, které vypadají jako by jim z hlavy vyrůstala rostlinka. Samičí nymfy jsou barevně hezčí než potom dospělci.

sameček max. 7,5cm, ale průměrně okolo 6cm.
Tykadla jsou dlouhá 4,5cm a jsou delší než přední nohy. Sameček má typický pokobylkovitý vzhled a vypadá podobně jako samečci rodu lonchodes. Na rozdíl od samice na těle nemá žádné výrůstky. Pouze na hlavě a středním páru nohou jsou trny lehce naznačeny. Konec zadečku má rozšířený v pářící aparát, kterým uchopuje samičku. Barva u všech samečku je uniformní, olivově zelená s hnědooranžovou, která je vždy v místě napojení nohou a na zadečku. Samčí nymfy mají menší barevnou variabilitu a také nemají oproti samičím žádné výrůstky.

Potrava Listy ostružiníku, maliníku, růže, lísky, dubu. Údajně přijímá také listy břečťanu, ale tuto informaci nemám ověřenou. Myslím že pokud tomu tak je, budou ho přijímat spíše starší nymfy a dospělci. Rozkrmování na břečtanu bude nutné teprve vyzkoušet.

Rozmnožování Pohlavně, při absenci samců přecházejí na partenogenetické rozmnožování.

vajíčka Jsou 4 - 4,5mm velká, hnědá, nepravidelného tvaru s hrbolatým povrchem.

inkubační doba V závislosti na teplotě 2-5 měsíce. Při běžné pokojové teplotě 3 měsíce.

nymfy Líhnou se 1,2 - 1,5mm dlouhé, tmavé barvy. Vývoj do dospělosti trvá 4-6 měsíců.

Chov Tomuto druhu vyhovuje 30cm vysoké insektárium se spíše vlhčím režimem. Při vyšší vlhkosti (70-80%) je třeba dávat pozor na vznik plísní a proto musíme včas měnit podkladový materiál, aby nedocházelo vzniku plísní na trusu a zbytcích potravy. Jako podklad postačí kuchyňské ubrousky, které lze snadno vyměňovat. Tomuto druhu vyhovují teploty od 18-26°C, přičemž optimum je 23°C.

Vajíčka je nutné vzhledem k možnému vzniku plísní jednou týdně vybírat. Nejlepší výsledky byly dosaženy na vlhkém vermikulitu, ale lze použít i jiné materiály (písek apod.). Vajíčka udržujeme neustále ve vlhku, nesmí totiž vyschnout. Proto je důležité občasné rosení, při kterém je ale potřeba dávat pozor abychom substrát nepřemokřili, dochází pak k napadení vajíček plísněmi. Při správné inkubaci je líhnivost velmi vysoká.

Insektárium je potřeba vybavit kůrou a větvičkami, protože se strašilky rády maskují. Přes den prakticky nemění svou polohu a aktivní začínají být se soumrakem. Přes den je lze zastihnout v nejrůznějších polohách. Nejčastěji jsou zavěšeny na větvičce či kůře s nohami u těla a často se drží pouze za jeden pár nohou. Často jsou v hrudní části prohnuté, takže to vypadá jako by byly zlomené.

Pohlaví lze rozlišit od třetího svleku, kdy začíná být u samečka vidět základ pářícího aparátu. Je ale potřeba počkat několik dní až strašilka zkonzumuje nějakou potravu, protože čerstvě po svleku není základ pářícího aparátu vidět zřetelně. Až po příjmu potravy a zvětšení objemu těla se "objeví". Dalším znakem, jak rozlišit pohlaví jsou výrůstky. Samčí nymfy je většinou postrádají.

Samičky tohoto druhu snášejí průměrně jedno vajíčko denně. Dospělé páry se páří především v noci a k ránu. V dospělosti se mohou dožít i déle než půl roku. Ztráty jsou ve všech fázích vývoje velmi malé.

Zajímavé je chování těchto strašilek při manipulaci. Samičky složí nohy k sobě a snaží se obelhat predátora tím, že vypadají jako kousek větvičky. Samečci se snaží spadnou a proto je lze těžko vzít na ruku. Podobné "jančení" jsem zaznamenal u samečků Lonchodes amaurops.

Obsahově zpracoval: Marek Nohejl

Podčeleď	Lonchodinae
Rozšíření	Borneo - Sabah
Vzhled	Bezkřídlý, bizarně vyhlížející druh s výrazným pohlavním dimorfismem.
	samička	max. 8 cm, ale průměrně okolo 7cm U samiček je obrovská barevná a tvarová variabilita, v podstatě ani dvě samice nejsou stejné. Základní barva je od pískové po všechny odstíny hnědé, nebo jejich mix. V menším množství mohou být různě zastoupeny zelená, černá a bílá. Ani výrůstky nemají všechny samice stejné. Všechny samice mají lalokovité výrůstky na prvním a středním páru nohou, dále mají výrůstky na hlavě (tzv. myší ouška - z německého Mausohren), za hlavou a na konci zadečku. Velikost a zbarvení těchto výrůstku je však individuální. Některé samičky mají na zadečku množství trnů směřujících dozadu. Zvlášť hezké jsou samice se zelenými výrůstky, které vypadají jako by jim z hlavy vyrůstala rostlinka. Samičí nymfy jsou barevně hezčí než potom dospělci.
	sameček	max. 7,5cm, ale průměrně okolo 6cm. Tykadla jsou dlouhá 4,5cm a jsou delší než přední nohy. Sameček má typický pokobylkovitý vzhled a vypadá podobně jako samečci rodu lonchodes. Na rozdíl od samice na těle nemá žádné výrůstky. Pouze na hlavě a středním páru nohou jsou trny lehce naznačeny. Konec zadečku má rozšířený v pářící aparát, kterým uchopuje samičku. Barva u všech samečku je uniformní, olivově zelená s hnědooranžovou, která je vždy v místě napojení nohou a na zadečku. Samčí nymfy mají menší barevnou variabilitu a také nemají oproti samičím žádné výrůstky.
Potrava	Listy ostružiníku, maliníku, růže, lísky, dubu. Údajně přijímá také listy břečťanu, ale tuto informaci nemám ověřenou. Myslím že pokud tomu tak je, budou ho přijímat spíše starší nymfy a dospělci. Rozkrmování na břečtanu bude nutné teprve vyzkoušet.
Rozmnožování	Pohlavně, při absenci samců přecházejí na partenogenetické rozmnožování.
	vajíčka	Jsou 4 - 4,5mm velká, hnědá, nepravidelného tvaru s hrbolatým povrchem.
	inkubační doba	V závislosti na teplotě 2-5 měsíce. Při běžné pokojové teplotě 3 měsíce.
	nymfy	Líhnou se 1,2 - 1,5mm dlouhé, tmavé barvy. Vývoj do dospělosti trvá 4-6 měsíců.
Chov	Tomuto druhu vyhovuje 30cm vysoké insektárium se spíše vlhčím režimem. Při vyšší vlhkosti (70-80%) je třeba dávat pozor na vznik plísní a proto musíme včas měnit podkladový materiál, aby nedocházelo vzniku plísní na trusu a zbytcích potravy. Jako podklad postačí kuchyňské ubrousky, které lze snadno vyměňovat. Tomuto druhu vyhovují teploty od 18-26°C, přičemž optimum je 23°C. Vajíčka je nutné vzhledem k možnému vzniku plísní jednou týdně vybírat. Nejlepší výsledky byly dosaženy na vlhkém vermikulitu, ale lze použít i jiné materiály (písek apod.). Vajíčka udržujeme neustále ve vlhku, nesmí totiž vyschnout. Proto je důležité občasné rosení, při kterém je ale potřeba dávat pozor abychom substrát nepřemokřili, dochází pak k napadení vajíček plísněmi. Při správné inkubaci je líhnivost velmi vysoká. Insektárium je potřeba vybavit kůrou a větvičkami, protože se strašilky rády maskují. Přes den prakticky nemění svou polohu a aktivní začínají být se soumrakem. Přes den je lze zastihnout v nejrůznějších polohách. Nejčastěji jsou zavěšeny na větvičce či kůře s nohami u těla a často se drží pouze za jeden pár nohou. Často jsou v hrudní části prohnuté, takže to vypadá jako by byly zlomené. Pohlaví lze rozlišit od třetího svleku, kdy začíná být u samečka vidět základ pářícího aparátu. Je ale potřeba počkat několik dní až strašilka zkonzumuje nějakou potravu, protože čerstvě po svleku není základ pářícího aparátu vidět zřetelně. Až po příjmu potravy a zvětšení objemu těla se "objeví". Dalším znakem, jak rozlišit pohlaví jsou výrůstky. Samčí nymfy je většinou postrádají. Samičky tohoto druhu snášejí průměrně jedno vajíčko denně. Dospělé páry se páří především v noci a k ránu. V dospělosti se mohou dožít i déle než půl roku. Ztráty jsou ve všech fázích vývoje velmi malé. Zajímavé je chování těchto strašilek při manipulaci. Samičky složí nohy k sobě a snaží se obelhat predátora tím, že vypadají jako kousek větvičky. Samečci se snaží spadnou a proto je lze těžko vzít na ruku. Podobné "jančení" jsem zaznamenal u samečků Lonchodes amaurops. Obsahově zpracoval: Marek Nohejl