Tisamenus serratorius (PSG314)

PSG314 – Tisamenus serratorius
(Stal, 1875)

Podčeleď Obriminae

Rozšíření Filipíny – Luzon (provincie Quezon)

Vzhled Miniaturní, bezkřídlá, bisexuální strašilka se zřetelným pohlavním dimorfismem.

samička Délka 6cm, masivnější, po stranách otrněná, zbarvení je velmi zajímavé, na jednom jedinci se vyskytují různé barvy od béžové, různé odstíny hnědé až po černou, přitom tmavé barvy tvoří na zádech kresbu. Tykadla dosahují konce předních nohou. Nohy jsou tmavé. Konec těla je na rozdíl od druhů Dares zakončen kladélkem.

sameček Subtilnější než samička, délka okolo 4,5cm. Zbarvení v různých odstínech hnědé, kresba daleko méně výrazná než u samice.

Potrava Listy ostružiníku, maliníku, dubu, růže, třezalky, pyracanthy

Rozmnožování Pohlavně, páření probíhá většinou skrytě, ale sameček se zdržuje v přítomnosti samičky.

vajíčka Asi 4 mm, soudečkovitá, zavalitější, hnědá, mikropylární ploška je poměrně velká ve tvaru „Y“. Vzhledem podobná vajíčkům H.dilatata, jen barva a samozřejmě velikost je jiná.

inkubační doba Okolo 3 měsíců

nymfy Po vylíhnutí měří 16mm, světle hnědé.

Chov
Pro tento miniaturní druh postačuje vlhké terárium (rosit obden) na výšku alespoň 25cm, na dně s vlhkým substrátem, nejlépe lignocelem či rašelinou do kterého samičky kladou vajíčka. Substrát by měl zůstat neustále vlhký, ne mokrý aby vajíčka neplesnivěla, protože je lépe když se vajíčka nevybírají a nechají se vylíhnout přímo v insektáriu. Vzhledem k podobnosti s vajíčky či nymfami jiných malých druhů (Hoploclonia sp.,Tisamenus sp.) je lépe chovat tyto druhy odděleně což by vzhledem k jejich velikosti neměl být problém. Do terária je vhodné přidat také kus kůry, zvláště dospělé samičky na ní tráví mnoho času. Při výměně potravy je nutné dávat pozor, abychom nevyhodili malé nymfy, které se převážně schovávají na spodu listu či přitisknuté ke stonku. Toto chování se odvíjí od jejich života v přírodě, žijí totiž většinou v nejnižším patře lesa, kde mají potravu a blízko k zemi, kam kladou vajíčka, či se schovávají v kůře stromů, aby se ukryly před případnými predátory. Tento druh je v českých chovech novinkou, ale díky atraktivnímu zbarvení, snadnému chovu a vzhledem k tomu, že se poměrně dobře množí na rozdíl od druhů Dares (což je zapříčiněno vyšším počtem nakladených vajec), se jistě tento druh brzy rozšíří.

Obsahově zpracoval: Marek Nohejl

Dospělý pár PSG314

Dospělá samice
Dospělá samice PSG314 detail

Dospělý samec
Dospělý samec PSG314 detail

foto: © 2012 Jaromír Zajíček - FotoZajda.cz

Podčeleď	Obriminae
Rozšíření	Filipíny – Luzon (provincie Quezon)
Vzhled	Miniaturní, bezkřídlá, bisexuální strašilka se zřetelným pohlavním dimorfismem.
	samička	Délka 6cm, masivnější, po stranách otrněná, zbarvení je velmi zajímavé, na jednom jedinci se vyskytují různé barvy od béžové, různé odstíny hnědé až po černou, přitom tmavé barvy tvoří na zádech kresbu. Tykadla dosahují konce předních nohou. Nohy jsou tmavé. Konec těla je na rozdíl od druhů Dares zakončen kladélkem.
	sameček	Subtilnější než samička, délka okolo 4,5cm. Zbarvení v různých odstínech hnědé, kresba daleko méně výrazná než u samice.
Potrava	Listy ostružiníku, maliníku, dubu, růže, třezalky, pyracanthy
Rozmnožování	Pohlavně, páření probíhá většinou skrytě, ale sameček se zdržuje v přítomnosti samičky.
	vajíčka	Asi 4 mm, soudečkovitá, zavalitější, hnědá, mikropylární ploška je poměrně velká ve tvaru „Y“. Vzhledem podobná vajíčkům H.dilatata, jen barva a samozřejmě velikost je jiná.
	inkubační doba	Okolo 3 měsíců
	nymfy	Po vylíhnutí měří 16mm, světle hnědé.
Chov	Pro tento miniaturní druh postačuje vlhké terárium (rosit obden) na výšku alespoň 25cm, na dně s vlhkým substrátem, nejlépe lignocelem či rašelinou do kterého samičky kladou vajíčka. Substrát by měl zůstat neustále vlhký, ne mokrý aby vajíčka neplesnivěla, protože je lépe když se vajíčka nevybírají a nechají se vylíhnout přímo v insektáriu. Vzhledem k podobnosti s vajíčky či nymfami jiných malých druhů (Hoploclonia sp.,Tisamenus sp.) je lépe chovat tyto druhy odděleně což by vzhledem k jejich velikosti neměl být problém. Do terária je vhodné přidat také kus kůry, zvláště dospělé samičky na ní tráví mnoho času. Při výměně potravy je nutné dávat pozor, abychom nevyhodili malé nymfy, které se převážně schovávají na spodu listu či přitisknuté ke stonku. Toto chování se odvíjí od jejich života v přírodě, žijí totiž většinou v nejnižším patře lesa, kde mají potravu a blízko k zemi, kam kladou vajíčka, či se schovávají v kůře stromů, aby se ukryly před případnými predátory. Tento druh je v českých chovech novinkou, ale díky atraktivnímu zbarvení, snadnému chovu a vzhledem k tomu, že se poměrně dobře množí na rozdíl od druhů Dares (což je zapříčiněno vyšším počtem nakladených vajec), se jistě tento druh brzy rozšíří. Obsahově zpracoval: Marek Nohejl