Haaniella muelleri (PSG112)

PSG112 - Haaniella muelleri
(de Haan, 1842)
synonymum Haaniella erringtoniae

Podčeleď Heteropteryginae

Rozšíření Západní Malajsie

Vzhled Velká otrněná strašilka hnědé barvy s nepravidelnými bílými skvrnami ve vzhledu mechu či lišejníku. Obě pohlaví mají zkrácená křídla, která neumožňují let. Zbarvení je velmi kryptické, splývající s podkladem, tedy půdou nebo kůrou.

samička Délka max. 10 cm. Zbarvení je většinou tmavohnědé nebo hnědorůžové s větším či menším počtem bílých skvrn. Tři větší bílé skvrny jsou na těle, další pak na nohou a na stranách zadečku. Spodek těla je kaštanový. Na těle mohou být i zelené skvrny, není to však pravidlem, zelené zbarvení je jinak i na hlavě mezi očima. Zbytek hlavy je kaštanový až oranžový, vzácně se vyskytuje mandlové zbarvení. Přední část těla je velmi otrněná.

sameček Délka max. 7 cm. Tykadla jsou dlouhá 7 cm. Zbarvené je světle hnědé, bílé skvrny má umístěny na těle podobně jako samice, jen nejsou tak výrazné. Krytky křídel mají po straně pistáciově zelenou pásku. Tmavě zelený pás se táhne také od hlavy až po křídla a zelená barva může prosvítat i na dalších částech těla. Spodní část těla je také kaštanové barvy a stejně jako samice je i samec poměrně výrazně otrněný.

Potrava Listy ostružiníku, maliníku, hlohyně, dubu, buku, břečťanu, eukalyptu a mnoha jiných růžovitých rostlin.

Rozmnožování pohlavně či partenogeneticky

vajíčka Soudečkovitá či až ve tvaru citronu, asi 8 mm velká, hnědá. Samice jich klade kolem stovky do připraveného substrátu, např. lignocelu či rašeliny.

inkubační doba 7-9 měsíců, výjimečně při vyšší teplotě pouze 6 měsíců

nymfy Líhnou se velké, až 3 cm dlouhé. Zbarvení je zelenavě hnědé, s bílými a tmavě hnědými skvrnami.

Chov
Anglicky bývá někdy nevědecky označována jako Müller's Haaniella, tedy Müllerova Haaniella. Existují však pochybnosti o správném druhovém určení. Populace v chovech pocházejí totiž z Malajsie a skutečná Haaniella muelleri (DeHaan, 1842) je ze Sumatry. Údajně jsou i další odlišnosti od tohoto druhu a proto se někteří taxonomové domnívají, že druh v evropských chovech je ve skutečnosti Haaniella erringtoniae (Redt., 1906), původem skutečně ze Západní Malajsie.

Přestože se zatím nejedná a příliš často chovaný druh, chovatelsky není obtížný. Insektárium postačí i výšky 40 cm, pro dospělé samice by mělo obsahovat krabičku se zhruba 5 cm substrátu pro kladení vajíček. Dále potom kusy kůry a případně i větší větve, aby se měly strašilky kde skrývat, stejně jako to činí ve svém přirozeném prostředí u dna pralesa. Jedná se o druh zejména s noční aktivitou. Teplota vyhovuje pokojová, vzdušná vlhkost nad 70 procent. Dospělá samice se dožívá 10 měsíců až 1 rok, samec zhruba 7 měsíců.

Rod Haaniella používá podobné antipredační mechanismy jako druh Heteropteryx dilatata, tedy výstražné syčivé šustění křídly a široké roztahování trnitých nohou s cílem sevřít mezi ně predátora a odradit ho tak od útoku. Člověku vážnější zranění způsobit nemůže, maximálně drobné poškrábání ruky při neopatrné manipulaci.

Obsahově zpracoval: Marek Nohejl

800x600 1024x768

Čerstvě vylíhlá nymfa

800x600 1024x768

Nymfa po 1. svleku

Podčeleď	Heteropteryginae
Rozšíření	Západní Malajsie
Vzhled	Velká otrněná strašilka hnědé barvy s nepravidelnými bílými skvrnami ve vzhledu mechu či lišejníku. Obě pohlaví mají zkrácená křídla, která neumožňují let. Zbarvení je velmi kryptické, splývající s podkladem, tedy půdou nebo kůrou.
	samička	Délka max. 10 cm. Zbarvení je většinou tmavohnědé nebo hnědorůžové s větším či menším počtem bílých skvrn. Tři větší bílé skvrny jsou na těle, další pak na nohou a na stranách zadečku. Spodek těla je kaštanový. Na těle mohou být i zelené skvrny, není to však pravidlem, zelené zbarvení je jinak i na hlavě mezi očima. Zbytek hlavy je kaštanový až oranžový, vzácně se vyskytuje mandlové zbarvení. Přední část těla je velmi otrněná.
	sameček	Délka max. 7 cm. Tykadla jsou dlouhá 7 cm. Zbarvené je světle hnědé, bílé skvrny má umístěny na těle podobně jako samice, jen nejsou tak výrazné. Krytky křídel mají po straně pistáciově zelenou pásku. Tmavě zelený pás se táhne také od hlavy až po křídla a zelená barva může prosvítat i na dalších částech těla. Spodní část těla je také kaštanové barvy a stejně jako samice je i samec poměrně výrazně otrněný.
Potrava	Listy ostružiníku, maliníku, hlohyně, dubu, buku, břečťanu, eukalyptu a mnoha jiných růžovitých rostlin.
Rozmnožování	pohlavně či partenogeneticky
	vajíčka	Soudečkovitá či až ve tvaru citronu, asi 8 mm velká, hnědá. Samice jich klade kolem stovky do připraveného substrátu, např. lignocelu či rašeliny.
	inkubační doba	7-9 měsíců, výjimečně při vyšší teplotě pouze 6 měsíců
	nymfy	Líhnou se velké, až 3 cm dlouhé. Zbarvení je zelenavě hnědé, s bílými a tmavě hnědými skvrnami.
Chov	Anglicky bývá někdy nevědecky označována jako Müller's Haaniella, tedy Müllerova Haaniella. Existují však pochybnosti o správném druhovém určení. Populace v chovech pocházejí totiž z Malajsie a skutečná Haaniella muelleri (DeHaan, 1842) je ze Sumatry. Údajně jsou i další odlišnosti od tohoto druhu a proto se někteří taxonomové domnívají, že druh v evropských chovech je ve skutečnosti Haaniella erringtoniae (Redt., 1906), původem skutečně ze Západní Malajsie. Přestože se zatím nejedná a příliš často chovaný druh, chovatelsky není obtížný. Insektárium postačí i výšky 40 cm, pro dospělé samice by mělo obsahovat krabičku se zhruba 5 cm substrátu pro kladení vajíček. Dále potom kusy kůry a případně i větší větve, aby se měly strašilky kde skrývat, stejně jako to činí ve svém přirozeném prostředí u dna pralesa. Jedná se o druh zejména s noční aktivitou. Teplota vyhovuje pokojová, vzdušná vlhkost nad 70 procent. Dospělá samice se dožívá 10 měsíců až 1 rok, samec zhruba 7 měsíců. Rod Haaniella používá podobné antipredační mechanismy jako druh Heteropteryx dilatata, tedy výstražné syčivé šustění křídly a široké roztahování trnitých nohou s cílem sevřít mezi ně predátora a odradit ho tak od útoku. Člověku vážnější zranění způsobit nemůže, maximálně drobné poškrábání ruky při neopatrné manipulaci. Obsahově zpracoval: Marek Nohejl