PSG111 - Eurycantha insularis
původní název Eurycantha coriacea
(Redtenbacher 1908)

Podčeleď		Eurycanthinae
Rozšíření		stromy a křoviny deštného pralesa Papuy-Nové Guineje a severní Austrálie, často bývají pohromadě v jakýchsi komunitách
Vzhled		bezkřídlý druh, menší než příbuzný druh Eurycantha calcarata
		samička		max.délka - 11cm barva - hnědá, zeleno hnědá robustnější tělo než sameček, na zadečku má 1cm dlouhé kladélko, podobně jako sameček "seká" zadními nohami v případě ohrožení, avšak je méně agresivní
		sameček		max.délka - 8cm, na rozdíl od E.calcarata nemá velký trn na stehnech barva - hnědá v ohrožení zaujme polohu se zvednutým zadečkem a roztaženýma nohama, které sráží k sobě - mnohem méně agresivní oproti E.Calcarata
Potrava		listy ostružiníku, břečťanu, hlohu, dubu, růže, buku, maliníku, lísky
Rozmnožování		pohlavně, v chovech často přechází v partenogenetickou linii
		vajíčka		válcovitá, šedohnědě mramorovaná, o velikosti 7x4mm, velmi podobná druhu E.calcarata samička je klade do substrátu kladélkem, většinou v určitých cyklech (např. 20 vajíček za týden a pak 15 dní žádné)
		inkubační doba		3-5 měsíců
		nymfy		líhnou se asi 1,5-2cm velké hnědé nymfy, postupně mění barvu a jsou zeleno žlutě mramorované, která se mění v dospělosti v tmavě hnědou
Chov		středně vlhké nebo i suché insektárium, potřebují mít ale přístup k vodě, protože hodně a často pijí, nádoby s krmivem je dobré utěsnit, aby se strašilky, které hledají vodu neutopily; jsou aktivní hlavně v noci, ve dne bývají skryty - je vhodné pověsit do insektária např. kus kůry, za který se ve dne schovají; pro kladení vajíček je vhodné umístit do insektária asi 5-8cm hlubokou nádobu s pískem či rašelinou

800x600  1024x768 Vajíčka

800x600  1024x768 Nymfa po 2.svleku

800x600  1024x768 Nymfy po 4.svleku - sameček a samička

800x600  1024x768 Dospělý sameček

800x600  1024x768 Nymfa samičky v předposledním instaru

© 2001-2006