Strašilky - Lupenitky (Phyllium)

Lupenitky
(Miroslav Divoký)

U nás nejčastěji chovanými druhy lupenitek jsou Phyllium giganteum, P.siccifolium a ponejvíce P.bioculatum (lupenitka dvouoká).

Lupenitky jsou partenogenní. K dalšímu množení samičky nepotřebují samečka a z nakladených vajíček se líhnou zase pouze samičky. Údajně se však může vyskytnout samec v poměru až k několika tisícům samiček, což se mi u P.bioculatum během bezmála desetiletého chovu ještě nepřihodilo. U P.siccifolium jsou samečkové běžně odchováváni a jejich vývoj trvá až o dva měsíce déle než u samiček.

Velikost insektária může být vlastně jakákoliv, pokud jeho rozměr a umístění umožňuje dobré odvětrávání a snadné rosení, což je při chovu lupenitek nejdůležitější. Nejmenší rozměr a tvar insektária však musí umožňovat bezproblémové svlékání lupenitek. Lze tedy postupně při růstu lupenitek a v závislosti na jejich počtu začít plastovým kelímkem a přes sklenici od zavařeniny a celoskleněnou elementu přejít až po velká speciálně stavěná insektária s bočními větracími otvory s možností regulace přístupu vzduchu (například tabulkou skla v posuvné drážce). Za předpokladu, že je víko insektária z pletiva umožňujícího lupenitce před svlekem přichycení se pomocí háčků na zadních nohách, měla by výška chovné nádrže odpovídat minimálně dvěma a půl délkám těla lupenitky v daném instaru. Je to nezbytné pro zdárné svlečení a následné vypnutí lupenitky.

800x600 1024x768

Phyllium bioculatum (Lupenitka dvouoká)

V době, kdy jsem začínal chovat lupenitky, měl jsem k dispozici jen obecné informace z různých obecných knih. Autor v nich uvedl: "O chovu lupenitek toho prozatím mnoho nevíme..", načež se začal rozsáhle domnívat, jakými asi způsoby by se lupenitky měly odchovávat, krmit, inkubovat vajíčka, atd. Po deseti letech chovu a krátkodobých počátečních nezdarech tvrdím, že lupenitky odchovávám a jejich vajíčka inkubuji naprosto stejně jako strašilky a pakobylky, k nimž ostatně systematicky patří. Současní začínající chovatelé za mnou dochází se slzou v oku a s prosíkem o radu, proč se jim chov nedaří. Po prohlédnutí mých domácích velkochovů pochopí, že hlavním jejich problémem je přebytečná péče a neustálé rušení chovaných lupenitek.

800x600 1024x768

Phyllium giganteum

Nakladená vajíčka odebírám z insektária asi dvakrát týdně. Ukládám je mezi dvě do sebe zaklesnutá síta o průměru 17cm. Síta jsou položena ve vyšší otevřené plastové nádobě, na jejímž dně udržuji asi 2 cm vody. Denně vajíčka porosím rozprašovačem a občas prohrnu. Pokud odjíždím na dva až tři dny, vkládám do vrchního síta dobře provlhčený kus molitanu o průměru asi 1cm. Tak se udrží potřebná vlhkost a vzdušnost. Nádrž a síta občas vyčistím a vydezinfikuji. Vajíčka propláchnu v slabém, růžovém roztoku hypermanganu.

Inkubace trvá přibližně 6 měsíců. Při sledování stejně uložených 50 vajec, nakladených v jeden den, se první nymfa vylíhla po čtyřech a poslední po osmi měsících. V chovu nemám žádné pauzy, takže stále chovám všechna stádia a téměř každý den se líhnou nymfy. Líhně mám v regálech asi 40 cm nad zemí v teplotě od 20 do 23°C. V zimě zde citelně profukuje chladnější vzduch a výkyvy teplot negativně neovlivňují líhnivost. Ta je poměrně vysoká, okolo 98%.

800x600 1024x768

Phyllium giganteum - vajíčka a mladé nymfy

Vylíhlé lupenitky jsou sytě červené. Toto výrazné zbarvení má zřejmě za úkol klamat predátory a povědět jim: "Pozor jed" v době, než lupenitka nalezne živnou rostlinu a přizpůsobí se jí barevně. Během několika dnů se zbarvení mění do cihlově červené a později přechází do okrové, žluté a zelené. Při odchovu se nymfy po vylíhnutí v líhni dají do pohybu (začínají hledat živnou rostlinu). Při vyrušení většinou znehybní a pevně se drží podkladu (pletiva na sítu). Velice důležité je, aby se vylíhlé nymfy napily. To se děje při běžném rosení vajíček rozprašovačem. Teprve dva až tři dny po vylíhnutí je napitá nymfa ochotna se nad otevřeným insektáriem s předloženou potravou při slabém doteku prstem pustit z pletiva a spadnout do listí. Následně začne přijímat potravu a bez problémů se svlékne do druhého instaru. Chybou je násilné odtrhnutí nymfy od pokladu a její přendání na živnou rostlinu ihned po vylíhnutí. V takovém případě i přes rosení většinou nymfa uhyne.

Od vylíhnutí do dospělosti se lupenitky svlékají šestkrát. Pokud se při výměně potravy a čištění insektária vyruší při svleku se chystající lupenitka (zvláště větší jedinec), zpravidla se jí již nepodaří správně se zavěsit za zadní nohy, není schopna vysoukat se ze staré pokožky a uhyne. Také dospělí samci, kteří jsou tvorové neposední, pobíhají po insektária a občas z větví strhnou ke svleku chystající se lupenitky.

Lupenitky zdárně odchovávám i při značně kolísavých teplotách od 20 do 26°C v insektáriích umístěných nad kuchyňskou linkou, na skříni, na poličkách, a to v pološeru i na sluníčku a bez topení. Na dně každého insektária se osvědčil asi centimetr vysoký plát molitanu pro snadnou údržbu (vyklepne se a osprchuje) a udržení vlhkosti.
Po počátečních nezdarech s nesmyslným rozkrmováním na listí dubu krmím pouze listím ostružiníku, a to všemi jeho druhy. Dubové listí lze použít krátkodobě při transportu, zasílání lupenitek poštou atd. Mnohé lupenitky ve všech vývojových stádiích nerady přecházejí z ostružiníkového listí na jiný druh krmiva (dub, břečťan, růže), a o to hůře zpět na ostružiník, a hynou.

Potravu - větvičky ostružin nejprve namočím do vany do vlažné vody (v zimě ponechávám ve vodě přes noc), osprchuji, seříznu stonky. Ty vkládám do stabilní sklenice s uzávěrem, v němž je otvor. Zabrání se tak lupenitkám dostat se dovnitř a utopit.

800x600 1024x768

Ostružiník

Při výměně potravy a přebírání menších lupenitek je nutné každý lístek prohlédnout proti světlu. Stín je vždy prozradí. Ostružinu měním asi jednou týdně, ale v zimě častěji. V zimě ostružina nemá mízu a některé druhy patřičné pnutí v listech. Tyto listy v zimním období brzy povadají či zasychají. Podle rychlého úbytku vody ve sklenici lze také vypozorovat nakolik listy vypařují vodu, tedy odhadnout vzdušnou vlhkost v insektária. Denně rosím spíše stěny a dolévám vodu do sklenice se šlahouny ostružiníku. Horní část insektária zakrývám tabulkou sklad o ploše poloviny až dvou třetin celkového rozměru.

Často chov ztroskotá pro neschopnost chovatele vyhledat v zimním období ostružinu. Chovatelé naříkají, že ostružinu spálil holomráz, nebo, že je k nenalezení pod mohutným pokryvem sněhu. A to se zima vpravdě zeptá, co jsme dělali v létě, chtějíce lupenitky chovat. Už v letním období je záhodno vytipovat nejednu lokalitu, kde ostružiník roste. Osvědčilo se vyhledávat mírně svažité terény listnatého lesa. Opadané listí většinou ostružiny dostatečně ochrání před holomrazy, dokud nenapadne sníh. A napadne-li sněhu až po kolena, toho chovatel nedbá a neváhá vyrazit v lesní porosty po stopách lesní zvěře spárkaté i zajíců vyzbrojen lopatkou a motyčkou. Ve sněhu vyšlapané stezky spolehlivě vedou k lokalitám skvělého ostružiní tam, kde má spárkatá ve sněhu vyležené pelechy.

Zajímavost na konec. Lupenitky vydávají jemný, převelice žalostný vrzavý zvuk. Je dobře slyšitelný při přiložení lupenitky blíže k uchu.

Miroslav Divoký

Poznámka: Pan Miroslav Divoký patří mezi dlouholeté chovatele lupenitek a já mu chci touto cestou poděkovat za jeho cenné informace, které poskytl právě těmto stránkám a tím i mnoha chovatelům-začátečníkům možná i pokročilým. Mirku, hodně úspěchů v chovu.

Jaromír Zajíček

U nás nejčastěji chovanými druhy lupenitek jsou Phyllium giganteum, P.siccifolium a ponejvíce P.bioculatum (lupenitka dvouoká). Lupenitky jsou partenogenní. K dalšímu množení samičky nepotřebují samečka a z nakladených vajíček se líhnou zase pouze samičky. Údajně se však může vyskytnout samec v poměru až k několika tisícům samiček, což se mi u P.bioculatum během bezmála desetiletého chovu ještě nepřihodilo. U P.siccifolium jsou samečkové běžně odchováváni a jejich vývoj trvá až o dva měsíce déle než u samiček. Velikost insektária může být vlastně jakákoliv, pokud jeho rozměr a umístění umožňuje dobré odvětrávání a snadné rosení, což je při chovu lupenitek nejdůležitější. Nejmenší rozměr a tvar insektária však musí umožňovat bezproblémové svlékání lupenitek. Lze tedy postupně při růstu lupenitek a v závislosti na jejich počtu začít plastovým kelímkem a přes sklenici od zavařeniny a celoskleněnou elementu přejít až po velká speciálně stavěná insektária s bočními větracími otvory s možností regulace přístupu vzduchu (například tabulkou skla v posuvné drážce). Za předpokladu, že je víko insektária z pletiva umožňujícího lupenitce před svlekem přichycení se pomocí háčků na zadních nohách, měla by výška chovné nádrže odpovídat minimálně dvěma a půl délkám těla lupenitky v daném instaru. Je to nezbytné pro zdárné svlečení a následné vypnutí lupenitky.
800x600 1024x768 Phyllium bioculatum (Lupenitka dvouoká)
V době, kdy jsem začínal chovat lupenitky, měl jsem k dispozici jen obecné informace z různých obecných knih. Autor v nich uvedl: "O chovu lupenitek toho prozatím mnoho nevíme..", načež se začal rozsáhle domnívat, jakými asi způsoby by se lupenitky měly odchovávat, krmit, inkubovat vajíčka, atd. Po deseti letech chovu a krátkodobých počátečních nezdarech tvrdím, že lupenitky odchovávám a jejich vajíčka inkubuji naprosto stejně jako strašilky a pakobylky, k nimž ostatně systematicky patří. Současní začínající chovatelé za mnou dochází se slzou v oku a s prosíkem o radu, proč se jim chov nedaří. Po prohlédnutí mých domácích velkochovů pochopí, že hlavním jejich problémem je přebytečná péče a neustálé rušení chovaných lupenitek.
800x600 1024x768 Phyllium giganteum
Nakladená vajíčka odebírám z insektária asi dvakrát týdně. Ukládám je mezi dvě do sebe zaklesnutá síta o průměru 17cm. Síta jsou položena ve vyšší otevřené plastové nádobě, na jejímž dně udržuji asi 2 cm vody. Denně vajíčka porosím rozprašovačem a občas prohrnu. Pokud odjíždím na dva až tři dny, vkládám do vrchního síta dobře provlhčený kus molitanu o průměru asi 1cm. Tak se udrží potřebná vlhkost a vzdušnost. Nádrž a síta občas vyčistím a vydezinfikuji. Vajíčka propláchnu v slabém, růžovém roztoku hypermanganu. Inkubace trvá přibližně 6 měsíců. Při sledování stejně uložených 50 vajec, nakladených v jeden den, se první nymfa vylíhla po čtyřech a poslední po osmi měsících. V chovu nemám žádné pauzy, takže stále chovám všechna stádia a téměř každý den se líhnou nymfy. Líhně mám v regálech asi 40 cm nad zemí v teplotě od 20 do 23°C. V zimě zde citelně profukuje chladnější vzduch a výkyvy teplot negativně neovlivňují líhnivost. Ta je poměrně vysoká, okolo 98%.
800x600 1024x768 Phyllium giganteum - vajíčka a mladé nymfy
Vylíhlé lupenitky jsou sytě červené. Toto výrazné zbarvení má zřejmě za úkol klamat predátory a povědět jim: "Pozor jed" v době, než lupenitka nalezne živnou rostlinu a přizpůsobí se jí barevně. Během několika dnů se zbarvení mění do cihlově červené a později přechází do okrové, žluté a zelené. Při odchovu se nymfy po vylíhnutí v líhni dají do pohybu (začínají hledat živnou rostlinu). Při vyrušení většinou znehybní a pevně se drží podkladu (pletiva na sítu). Velice důležité je, aby se vylíhlé nymfy napily. To se děje při běžném rosení vajíček rozprašovačem. Teprve dva až tři dny po vylíhnutí je napitá nymfa ochotna se nad otevřeným insektáriem s předloženou potravou při slabém doteku prstem pustit z pletiva a spadnout do listí. Následně začne přijímat potravu a bez problémů se svlékne do druhého instaru. Chybou je násilné odtrhnutí nymfy od pokladu a její přendání na živnou rostlinu ihned po vylíhnutí. V takovém případě i přes rosení většinou nymfa uhyne. Od vylíhnutí do dospělosti se lupenitky svlékají šestkrát. Pokud se při výměně potravy a čištění insektária vyruší při svleku se chystající lupenitka (zvláště větší jedinec), zpravidla se jí již nepodaří správně se zavěsit za zadní nohy, není schopna vysoukat se ze staré pokožky a uhyne. Také dospělí samci, kteří jsou tvorové neposední, pobíhají po insektária a občas z větví strhnou ke svleku chystající se lupenitky. Lupenitky zdárně odchovávám i při značně kolísavých teplotách od 20 do 26°C v insektáriích umístěných nad kuchyňskou linkou, na skříni, na poličkách, a to v pološeru i na sluníčku a bez topení. Na dně každého insektária se osvědčil asi centimetr vysoký plát molitanu pro snadnou údržbu (vyklepne se a osprchuje) a udržení vlhkosti. Po počátečních nezdarech s nesmyslným rozkrmováním na listí dubu krmím pouze listím ostružiníku, a to všemi jeho druhy. Dubové listí lze použít krátkodobě při transportu, zasílání lupenitek poštou atd. Mnohé lupenitky ve všech vývojových stádiích nerady přecházejí z ostružiníkového listí na jiný druh krmiva (dub, břečťan, růže), a o to hůře zpět na ostružiník, a hynou. Potravu - větvičky ostružin nejprve namočím do vany do vlažné vody (v zimě ponechávám ve vodě přes noc), osprchuji, seříznu stonky. Ty vkládám do stabilní sklenice s uzávěrem, v němž je otvor. Zabrání se tak lupenitkám dostat se dovnitř a utopit.
800x600 1024x768 Ostružiník
Při výměně potravy a přebírání menších lupenitek je nutné každý lístek prohlédnout proti světlu. Stín je vždy prozradí. Ostružinu měním asi jednou týdně, ale v zimě častěji. V zimě ostružina nemá mízu a některé druhy patřičné pnutí v listech. Tyto listy v zimním období brzy povadají či zasychají. Podle rychlého úbytku vody ve sklenici lze také vypozorovat nakolik listy vypařují vodu, tedy odhadnout vzdušnou vlhkost v insektária. Denně rosím spíše stěny a dolévám vodu do sklenice se šlahouny ostružiníku. Horní část insektária zakrývám tabulkou sklad o ploše poloviny až dvou třetin celkového rozměru. Často chov ztroskotá pro neschopnost chovatele vyhledat v zimním období ostružinu. Chovatelé naříkají, že ostružinu spálil holomráz, nebo, že je k nenalezení pod mohutným pokryvem sněhu. A to se zima vpravdě zeptá, co jsme dělali v létě, chtějíce lupenitky chovat. Už v letním období je záhodno vytipovat nejednu lokalitu, kde ostružiník roste. Osvědčilo se vyhledávat mírně svažité terény listnatého lesa. Opadané listí většinou ostružiny dostatečně ochrání před holomrazy, dokud nenapadne sníh. A napadne-li sněhu až po kolena, toho chovatel nedbá a neváhá vyrazit v lesní porosty po stopách lesní zvěře spárkaté i zajíců vyzbrojen lopatkou a motyčkou. Ve sněhu vyšlapané stezky spolehlivě vedou k lokalitám skvělého ostružiní tam, kde má spárkatá ve sněhu vyležené pelechy. Zajímavost na konec. Lupenitky vydávají jemný, převelice žalostný vrzavý zvuk. Je dobře slyšitelný při přiložení lupenitky blíže k uchu. Miroslav Divoký Poznámka: Pan Miroslav Divoký patří mezi dlouholeté chovatele lupenitek a já mu chci touto cestou poděkovat za jeho cenné informace, které poskytl právě těmto stránkám a tím i mnoha chovatelům-začátečníkům možná i pokročilým. Mirku, hodně úspěchů v chovu. Jaromír Zajíček